Krušnohorští Stráníci pořádali v minulých letech vánoční koncerty v litvínovském kostele. Jenže při teplotě – tedy spíš chladu – pět stupňů nedržely nástroje ladění, muzikantům křehly prsty a posluchači se tetelili zimou. Tak spojili příjemné s užitečným a prosincovou Návštěvu u Stráníků pojednali v útulném a vyhřátém klubu Docela velkého divadla jako vánoční koncert.
V předvečer státního svátku pozvala písničkářka, kytaristka a zpěvačka Jana Rychterová své příznivce do Salmovské literární kavárny kousek nad pražským Karlovým náměstím. Posílila se kontrabasistkou Evou Šašinkovou, která se naučila na basu už v cimbálce v rodné Strážnici, a houslistou Michalem Žárou, který chlapskou šikovnost jediného zástupce mužů předváděl s houslemi, violou, perkusemi i zvukařskými dovednostmi.
Honza Macoun CD nikdy nenatočil… Tahle hláška a s ní související, pro publikum a zřejmě zejména pro Honzu Macouna z Country rádia, překvapivá taškařice se opravdu stala. Nebudu ale začínat zprostředka.
Poslední květnový pátek se počasí v jižních Čechách vyřádilo. Na Českokrumlovsku museli pluhem odstraňovat závěje krup, v pošumavské vísce Malonty, kterou až dosud proslavili především dostihoví koně, zabily kroupy čápici i s dvěma mláďaty.
Řadové domky v Letňanech mají nejen zajímavou historii, ale i současnost. Původně měly ve svých suterénech cosi, co mělo sloužit jako kryty, ale doba naštěstí kráčela jinam. A tak suterénní prostory slouží jinak a řekl bych, že lépe, než byl původní záměr.
Dlouhá léta už v sobě nosím začátek reklamního textu, který patřil moravským lázeňským Luhačovicím: „Přijíždíte-li do Luhačovic od západu, již z dálky vás vítá průčelí hotelu...“ Vzpomněl jsem si na to první květnový pátek cestou na koncert, kterému Stráníci věnovali svou Návštěvu. Přijíždíte-li do Litvínova od Záluží, vítá vás u silnice cedule, na níž je napsáno LITVÍNOV a pod to někdo přilepil dodatek: Hlavní město hokeje.
Šansony – zůstaneme-li u českého významu tohoto dělení písní a písniček podle obsahu a dopadu – jsou vlastně fejetony. Vyprávění putuje od úst zpěváka do uší, srdcí nebo duší posluchačů, stejně jako tištěné řádky putují od autora vyprávění do očí, srdcí nebo duší čtenářů.
Doping rozeznáváme dvojí: nepovolený a povolený. Ten nepovolený jsou ty všelijaké bobule, medikamenty, krevní konzervy atd. Povolený jsou diváci, dobrý psycholog apod. Mým povoleným dopingem do života jsou koncerty skupiny Panelákoví fotři.
Zase píši o Jamm klubu, ale nemohou za to Brazilské bochánky se sýrem, na kterých bych si patrně udělal závislost, kdybych tam chodil na koncerty častěji. Nemohlo za to ani červené tričko protagonisty večera, na němž byly písmem a stylem světoznámé Coca-coly zpropagovány dvě naprosto české pochutiny…
Pavel Žalman Lohonka slaví letos na jaře sedmdesáté narozeniny. V jejich den přichystal svým fanouškům slavnostní koncert. Pokřtil na něm nové CD s názvem Cestující muž a také knížku „Sedmdesát jar, písniček a povídání“, kterou spolu se Žalmanem napsal jeho kamarád Honza Hlaváč.
Jedete-li po chomutovské dálnici od Prahy, můžete před Slaným odbočit na starou slánskou silnici a kilometr za křižovatkou s hlavním tahem začíná Knovíz. Obec, kterou už před řadou let proslavil motorest na začátku domků, protože se tu dělaly patrně nejlepší bramboráky ve střední Evropě.
