Severočeská skupina Bob a Bobci už nějaký čas bohužel hraje bez svého kapelníka Boba, který před čtyřmi lety odešel do hudebního nebe. Říká se však, že vše zlé rodí i něco dobrého.
{jathumbnail off images="images/stories/reportaze/zo1.jpg,images/stories/reportaze/zo2.jpg,images/stories/reportaze/zo3.jpg,images/stories/reportaze/zo4.jpg,images/stories/reportaze/zo5.jpg,images/stories/reportaze/zo6.jpg,images/stories/reportaze/zo8.jpg,images/stories/reportaze/zo9.jpg,images/stories/reportaze/zo10.jpg,images/stories/reportaze/zo11.jpg"}
Turné Petr Kalandra Memory Band s hosty Zuzanou Michnovou a Oskarem Petrem, v médiích nazývané jako „nová éra Marsyas“, zavítalo v pond?lí 2.5. do pražské Malostranské besedy. Legendární jména spolu s náležitým promo p?ilákala do Besedy zna?n? po?etné publikum – bylo vyprodáno.
Nebývá, myslím, častým jevem, že by se muzikanti vypravili na koncert svých kolegů, ale v tomto případě nebylo zbytí. Rozhodla jsem se, že si udělám kulturní týden a dnešní večer připadl na divadlo Gong v Praze Vysočanech.
25. b?ezen byl na dvojjazy?ném gymnáziu Komenského uprost?ed Vídn? ve znamení skupiny Jen tak tak. Dopoledním muzicírováním vlastn? vyvrcholil dlouhodob? p?ipravovaný projekt, v jehož rámci se pokusili žáci a studenti podle vlastního výb?ru p?ebásnit do n?m?iny, francouzštiny ?i špan?lštiny texty n?kterých skladeb jmenované skupiny.
20.11. léta Páně 2010 pořádal Franta Vytiska ze Svatojánských proudů v trampské hospůdce U Taterů předzimní zpívání.(O mně je známo, že v každé zprávě píšu, že zpíval celý sál – kdo to nechce slyšet, ať dál nečte.) Fakt je takový, že v této léty a písněmi ošlehané hospůdce, nebylo pro trampa kam plivnout.
Folkování nad Lucernou, Pelh?imov, 24. b?ezna 2011, KD Máj 19:30 hod.
24. b?ezen byl den jak malovaný. Takový ten pr?zra?ný od ?asného rána, do kterého každý rád vstane, i když musí do práce... takový ten... prost? ten nejvhodn?jší pro jarní Folkování nad Lucernou.
Píše se datum 22.10.2010, je pátek podvečer a v divadle U hasičů na pražských Vinohradech se schází desítky ctitelů a obdivovatelů této první dámy jazzové scény. Všichni přináší dárky, či kytice květů, protože dnes se slaví Jitčino životní jubileum. A jak jinak, než hudbou a zpěvem.
Šlapu po chodníku, v protivném mrazu a vzpomínám na pohádku o Mařence, která musela jít v zimě pro jahody. Zrovna tak si připadám a nadávám po cestě na koncert skupiny Jananas. Jdu tam, protože jsem to slíbil, a protože tam mám schůzku s přáteli. Zima mě už od rána naladila do blbé nálady a tak brblu a přemýšlím, co asi uslyším.
Tak jsem se konečně odhodlal k tomu, abych nějak shrnul letošní ročník Zpívání nad Nežárkou, které jsme pořádali 11. září ve dvoře ZUŠ v Jindřichově Hradci.
Je něco divného na tom, když hudebník Pavel Kopřiva, známý především z folkových formací (Folk Team, VKV), pořádá Beatfest? V Brně zřejmě ne...
Zatímco venku se snášely obří sněhové vločky, v přeplněném hledišti brněnského kulturního domu Semilasso panovala zatraceně žhavá nálada. Na pódiu se spravedlivě střídali mladí muzikanti s ostřílenými veterány, tvrdý rock (WB band, Taxi, Ciment) s vokálně bohatou hudbou 60. let (Synkopy) a posluchačsky náročnějším jazzrockem (Jazz Q Martina Kratochvíla s Oskarem Petrem).
Léto uteklo, ani člověk nestačil mrknout okem. A s ním uběhl i čas festivalů. Tedy alespoň většiny. Pak se ještě začátkem září dá dohnat, co jsme v průběhu prázdnin nestihli. Když to shrnu, kulturně-hudebních akcí je přes letní měsíce habaděj. Ani snad přesně nevím, kde všude a kdy se konají. Každoročně mi uvízne v hlavě zážitek za zážitkem a kde teď začít s jejich shrnutím? Nejspíš tedy začnu od začátku.
