Severočeská skupina Bob a Bobci už nějaký čas bohužel hraje bez svého kapelníka Boba, který před čtyřmi lety odešel do hudebního nebe. Říká se však, že vše zlé rodí i něco dobrého.
Nebudu polemizovat nad tímto rčením, faktem ale je, že se kapela rozhodla rok po oné smutné události svému bývalému kapelníkovi uspořádat malý festival. A aby se neohlížela jen do minula, spojila to v dalších letech i se sbírkou pro někoho, kdo potřebuje pomoc do dalšího života. Tak vznikla akce Bobování, která letos 16. dubna proběhla už počtvrté – tentokrát pro dvouletou, od narození zdravotně postiženou Kačenku.
Necelou hodinu před začátkem zel sál v Hrobě u Teplic ještě prázdnotou a hlavní pořadatel Renda Ježek Kříž začínal být nervózní, zda přijde dost lidí. Nakonec se dočkal a jeho Bob a Bobci začínali celou akci do prakticky plných stolů (celkem bylo nakonec 240 diváků). Kapela ukázala, že nežije jen z tradice, ale vytváří i nové písně, které ji posouvají dál. Základní devizy v podobě výborně sezpívaných sborů a zpěvných písní však zůstávají. Následující Hluboké nedorozumění plynule navázalo svými trampfolkovými písněmi. Tentokrát vsadilo spíše na rychlejší kusy a na energický projev. Diváci za něj kapelu odměnili standing ovation (pravda, částečně režírovaným konferujícím Ježkem). Konec vystoupení Hlubokého nedorozumění opustil vody čistě vlastní tvorby a ozvaly se tak i melodie známe od skupin Cranberries a Queen. Tak byl alespoň částečně přichystán předěl mezi končícím trampfolkem a následujícím folkrockem v podání libercké skupiny Jarret. Zvuk v sále byl obecně naladěn spíše pro tvrdší kousky, a tak Jarretí muzika vyzněla opravdu naplno a pod pódiem se objevili i tancující diváci. Svým způsobem byl Jarret hudebním vrcholem večera.
Další vystupující přinesl totiž do rozjásaného publika určité uklidnění. Byl jím holandský písničkář Jeroen Smit, který však žije u jihočeského Lipna. Ačkoliv jsem psal o uklidnění, hudební laťka neklesla. Jeroen je výborný muzikant hrající převážně převzaté písně a diváky v sále dokázal dostat na svou stranu a ztišit tak, jak to jeho křehčí muzika potřebovala. Českou trampskou klasiku přinesla na pódium brněnská kapela Přístav. Zazněly písně vlastní i převzaté, ale výrazný rozdíl mezi nimi byste nepoznali. Styl Přístavu, ve kterém je také znát odkaz dalších brněnských kapel jako je Ozvěna nebo Kamelot, je dokázal spojit do jednotného hudebního bloku. Přístav sice nenutil jít diváky tančit pod pódium, ale dokázal díky perfektní interpretaci a tradičně výborným zpěvům navodit opravdu příjemnou náladu. Noc měla být ale ještě dlouhá, a tak to chtělo na závěr ještě trochu sál
rozpumpovat. To spolehlivě zvládla poslední skupina Kámen úrazu. Ta prošla v posledním roce celkem výrazným vývojem, když zakladatelka „stounů“ Dana Sedláčková přesedlala od lehčí rytmiky až ke klasickým bicím a do kapely přišel nový baskytarista Robert Solář. Výsledkem byla opravdu energická muzika, která ve mně vzbudila pocit, že se kapela vydala správným směrem. Vzhledem k tomu, že v této sestavě proběhlo teprve druhé vystoupení, je určitě ještě co usazovat, ale už se těším, jak to kapele bude hrát třeba už v létě. Každopádně na Bobování to byla opravdu ta správná koncertní tečka, po níž se většině lidí ještě rozhodně nechtělo spát.
Následující jam session spojil muzikanty i diváky do jednoho nesourodého a neustále se měnícího tělesa, z něhož vycházely písně všech žánrů a nálad. Poslední tóny sálem zazněly až kolem půl sedmé ráno. Určitě si umíte představit, jak v neděli vypadaly tváře většiny zúčastněných – znavené a strhané, ale spokojené. Odjezd tedy probíhal pod heslem „mumie se vrací z Hrobu“.
Nic ale nekončí a věřím, že i za rok se na Bobování 2012 opět sjede plný sál diváků i dobří muzikanti, aby si užili příjemný víkend a zároveň někomu pomohli lépe nést svůj osud. Na Kačenku, které bylo letošní Bobování věnováno, se během koncertů vybralo úctyhodných a neočekávaných 38 500,- Kč. Z nich bude zakoupen nejen původně plánovaný rehabilitační kočárek, ale také speciální rehabilitační stůl. Nezbývá tedy než popřát Kačence do života hodně štěstí a Bobování řadu dalších podobně povedených ročníků.
Klokan, FolkTime
foto: Renda Ježek Kříž
