Nevím, jak to máte vy, přátelé, ale podařilo se mi v životě párkrát, že se mi splnil malý sen. Tím posledním bylo vidět jedno z tzv. ztracených měst – skalní město Petra.
Partner ePortýra
Jordánsko, to jsou hory, pouště, kamenité a prašné náhorní plošiny. Je to horké území a k nejteplejším bezesporu patří oblast kolem Mrtvého moře, které je pod neustálým mlžným oparem a lze ho zahlédnout již ze silnice, v prolukách mezi luxusními resorty. Stále vysychá, je bez masivnějšího přítoku vody, a proto je již hodně vzdáleno od původního břehu.
Z dětství si pamatuji písničku „Přejdi Jordán…“ a její velice emotivní a působivý text, než ji soudruzi umístili na černou listinu a slehla se po ní zem. Od té doby si nosím představu, že Jordán je nádherná, mohutná řeka, a proto jedním z mnoha míst, která jsem v Jordánsku chtěla vidět na vlastní oči, byl právě Jordán.
Velkým lákadlem pro turisty, a vůbec se nedivím, je velký záliv v Rudém moři, přístav a letovisko Aqaba. Město s luxusními hotely a resorty po celém pobřeží, se záplavou zeleně, tolik postrádané ve vnitrozemí, je obklopeno z pevninské strany horským masívem, který v každém okamžiku mění svou barvu, dle denní doby od světle béžové po temně červenou.
Jordánské království je svým způsobem malebná země, velké hory střídají pouště, je to země povětšinou vyprahlá a kamenitá. Zdá se být poklidnou oázou uprostřed „horkého pole“ sousedních států. Na hraničních územích zajisté takovým poklidem neoplývá, ale to mám zprostředkované od lidí, kteří tam pracují, převážně v uprchlických táborech.
Nikdy jsem nebyla bůhvíjak zcestovalá, především finanční stránka a jazyková negramotnost byly mým největším handicapem, a tím i jakousi bariérou, proč jsem se nepodívala na místa, která by mě zajímala.
Tak mě tak nějak přepadla nostalgická… a to je dle mého mínění ještě zlaté! V tomto období brzké tmy, ranních i celodenních mlh, smogu, občasného nadělení čehosi nepříjemného, bílého a studeného, ledově nablýskaných chodníků, v období narůstajícího počtu jedinců s depresemi a sebevražednými sklony, já mám jen nostalgickou…
Už od doby, kdy jsem tzv. rozum brala, jsem slýchala toto krásné sloví?ko. / A jist? nejen já/. Jde se do hajan – byla v?ta, která ve mn? vyvolávala pocit vzdoru.
Goliáš byl, dle První knihy Samuelovy, pelištejský bojovník a zápasník, kterého budoucí král David zabil kamenem z praku. Je symbolem velikosti a spojení „David a Goliáš“ znamená nepoměr mezi malým a velkým, které však přesto nezvítězí. To je tak nejznámější význam tohoto jména.