Nikdy jsem nebyla bůhvíjak zcestovalá, především finanční stránka a jazyková negramotnost byly mým největším handicapem, a tím i jakousi bariérou, proč jsem se nepodívala na místa, která by mě zajímala.
Třeba ve Vídni, Neapoli, Benátkách, Paříži a dalších turisty obléhaných městech jsem nikdy nebyla. Byť jsou za humny.
Až díky povolání mého syna a na jeho pozvání jsem měla možnost navštívit země, kam se běžný turista těžko vypraví. První z exotických destinací bylo v roce 2013 Haiti. S tím byl spojený výlet do Miami, na Floridské ostrovy a posléze do Dominikánské republiky. Celá tato zkušenost je na delší povídání a časem na ni dojde.
Vloni, tj. v roce 2016, jsem podnikla „výpravu“ do Jordánska. A co mě čeká v letech příštích? Ví sám pánbůh.
A vzhledem k tomu, že s Portou je úzce spjaté jakékoli cestování a jakékoli příběhy, v dalších několika vstupech budete moci zlehýnka nahlédnout, jak takové, vcelku exotické cesty za poznáním vypadají.
Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
Everest, p?esn?ji ?e?eno Mount Everest, nejvyšší hora sv?ta.
K Port? bezesporu pat?í pocit lehkého závanu dobrodružství. 
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…