V sobotu 11.4. 2026 se uskutečnilo předposlední oblastní kolo Dětské Porty – brněnské HuSoBrKo.
Když jsem letos koncem května putoval do Kroměříže na republikové finále Dětské Porty, čekal jsem klidný a příjemný víkend bez překvapení. Aby ne. Vždyť šlo již o 32. ročník této největší dětské interpretační soutěže v oblasti folk a country u nás, 7 let připravovaný stabilním štábem pořadatelů a už pošesté na stejném místě (ve starém pivovarském dvoře uprostřed Kroměříže).
Jako každý rok se na konci listopadu odehrála jedna z nejhezčích soutěžních přehlídek pro děti do 18 let a to Brána. Festival, který se může chlubit svou tradicí, se koná od roku 1989 pod hlavičkou ČTU. Za tu doby vystřídal několik míst, ale od roku 1999 se pravidelně koná v Brně. Pod taktovkou Saši Cimbálníka, Pavla Krejčího a Zdeňka „Doktora“ Jedličky a jejich ustáleného rodinného pořadatelského týmu, se tahle přehlídka mladých muzikantů stala opravdu kouzelnou a hojně navštěvovanou soutěží. Přidanou hodnotou celé Brány je přidružené hudební soustředění, které učí muzikanty spolupráci, rozšiřuje jejich hudební obzory, ale hlavně je spojuje kamarádsky. Což se projevuje během vystoupení na pódiu i mimo něj.
Do Spolkového domu ve Stodůlkách jsme trefili bez větších problémů. Na finále Pražského oblastního kola už jezdíme z Ústí pár desítek let a Spolkový dům pamatuji jako předchůdce dnešního Mlejna. Mimochodem, jeho sál i restaurace jsou mi sympatičtější, než ty prostory o pár set metrů dál - a navíc si ten řízek a pivo můžete dát během večera u stolu přímo v hledišti, aniž byste přišli o nějaké soutěžní vystoupení.
Dubnový pohled na 31.ročník Dětské Porty
Čas oponou trhnul, oslavy kulatin Dětské Porty jsou už jen vzpomínkou a nám se pomalu přibližuje květnové (21.-22.5.) republikové finále aktuálního 31. ročníku největší soutěžní přehlídky dětské interpretační a autorské tvorby v oblasti folk a country u nás.
...a ePortýr byl u toho! :-)
Nizozemská písničkářka (která ovšem už několik let žije v Praze) si pro křest svého debutového alba zvolila nejistou dobu stále se zpřísňujících pandemických omezení a zákazů. A zpočátku se zdálo, že se pesimistické prognózy potvrdí - ještě čtvrt hodiny před začátkem koncertu sál divadla Dobeška zíval prázdnotou. Ale pak se někde otevřelo stavidlo a najednou bylo plno! A to je moc dobře, protože koncert byl opravdu mimořádný.
