Jordánské království je svým způsobem malebná země, velké hory střídají pouště, je to země povětšinou vyprahlá a kamenitá. Zdá se být poklidnou oázou uprostřed „horkého pole“ sousedních států. Na hraničních územích zajisté takovým poklidem neoplývá, ale to mám zprostředkované od lidí, kteří tam pracují, převážně v uprchlických táborech.
Hlavní město Amman příchozí vítá překrásným, moderním letištěm, na jehož velké ploše lze nalézt vše, co na běžných evropských letištích. Co je zde rozdílné, poznáte hned při první kontrole. Jsou zde opravdu ostražití. Pak je nutné ihned zakoupit vízum, což taky chvilku trvá, a pak už se nadýchnout suchého, horkého vzduchu. Cestou z letiště zjišťuji, že je tu spousta zeleně, palem, keřů a záplava světel. Prostě velkoměsto.
Co je jiné, než známe, je jordánská architektura. Všechny stavby jsou z bílých kamenů, zdobených různými vrypy a vzhledem k horkému klimatu jsou značně členité, s různými zákoutími, skýtajícími stín. Klimatizace je běžnou záležitostí.
Amman je velice rušné velkoměsto, s neutuchajícím a hustým provozem v ulicích, najdou se zde moderní hotely, luxusní výškové budovy, nákupní centra, nechybí Ikea, kavárny Starbucks, ve starém městě jsem viděla obchod s do tmy zářícím neonem Baťa. A všude je velice živo, lidé rádi chodí večer do ulic, nakupují, baví se, posedí u večeře, u piva či araku, běžná je u stolu vodní dýmka – šíša – k mání je v každé restauraci. Nadchlo mě, že zde vedle sebe existuje několikero náboženství, tolerují se, a pohled na ulici, kde se na jedné straně vypínala slavná Modrá mešita, na straně druhé jen o pár metrů níže katolický kostel, o tom vypovídal.
Amman se rozkládá, jak se píše, na sedmi pahorcích, je to členité město se spoustou římských staveb nebo jejich pozůstatků. Za vidění bezesporu stojí Herkulaneum s pozůstatky sloupoví chrámů, vodních nádrží, hradeb a celou historii země lze shlédnout v nedalekém muzeu, kde jsou shromážděny vzácné artefakty z různých období. Výhled z této vyvýšeniny na Amman a hlavně na velký amfiteátr je nezapomenutelný.
Zbývá ochutnat místní specialitu – falafel, humus s arabským chlebem, zeleninový salát k tomu, zalít místním pivem a v horké noci vstřebávat zážitky a těšit se na další, které Jordánsko nabízí.
Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
Everest, p?esn?ji ?e?eno Mount Everest, nejvyšší hora sv?ta.
K Port? bezesporu pat?í pocit lehkého závanu dobrodružství. 
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…