Velkým lákadlem pro turisty, a vůbec se nedivím, je velký záliv v Rudém moři, přístav a letovisko Aqaba. Město s luxusními hotely a resorty po celém pobřeží, se záplavou zeleně, tolik postrádané ve vnitrozemí, je obklopeno z pevninské strany horským masívem, který v každém okamžiku mění svou barvu, dle denní doby od světle béžové po temně červenou.
Za dne musí být pro přijíždějící pohled na Aqabu okouzlující. My jsme sjížděli z hor za tmy, ale i tak, ta záplava světel na pobřeží i na moři měla svůj půvab.
Aqaba je rušné letovisko s rušným přístavem, který byl dostatečnou pastvou pro oči. Střídaly se obrovské nákladní lodě s menšími plavidly, kotvil zde i velký zaoceánský parník, takový několikaposchoďový lidojem. V Aqabě naleznete i vykopávky, stále probíhající práce na odhalování pozůstatků z dob dávných, a to přímo před hotelem, za rušnou silnicí.
Zajímavostí, a v důsledku toho velkým lákadlem, je to, že Aqaba a celá tato oblast je v bezcelní zóně, takže zboží od spotřebního po alkohol je za asi třetinové ceny ve srovnání s celým Jordánskem. Tudíž jsem měla možnost zažít celkem slušný nápor v obchodě s alkoholem a tabákovými výrobky.
Prožila jsem tři noci v úchvatném hotelu, balkon byl směrován na hlavní ulici a blízké archeologické naleziště, s výhledem na celý záliv a přístav, což mě nepřestávalo udivovat a bavit. Součástí hotelu byl volně přístupný bazénový komplex, který byl s hotelem propojen širokým nadchodem přes hlavní třídu a na kterém byl další bazén a jacuzzi. V něm měla voda 38 stupňů, což při teplotě vzduchu 37 stupňů není právě nejlákavější. Několik bazénů propojených můstky a jeskyňkami, v záplavě květů a zeleně, vodopády a altánky lemovaly cestu vedoucí na hotelovou pláž s blízkým plážovým barem. Dostatek lehátek a rákosových slunečníků na čisté a upravené pláži byl po několik dní mým útočištěm.
Další den strávený u Rudého moře jsme měli na programu posezení ve výukovém potápěčském centru, které vede úžasná, rázná dáma, původem Češka, která se před čtyřiceti lety provdala do Jordánska. Setkání bylo velice emotivní a více než příjemné. Mě zajímal její životní příběh, ona zas byla ráda, že si může poklábosit v rodném jazyce.
Následoval celodenní výlet lodí s celým potápěčským vybavením, což se mě v žádném případě netýkalo, i kdyby bylo moře klidné jako Mácháč. Obdivovala jsem svého syna a více než šedesátiletou ženu, že se do rozbouřených vln a vichru vydali, a vždy se mi ulevilo, když je posádka vytáhla na loď. Po jejich dvou ponorech nám posádka připravila úžasné grilované kuřecí maso, zeleninový salát, humus a zas výborný arabský chléb. Svorně jsme to zapili místním pivem, a tím jsme krásně zakončili tento den nabitý dojmy a novými zážitky a zkušenostmi. Tím zároveň skončil můj krátký pobyt v Aqabě a mohla jsem se těšit na další příval dojmů, který na mě v příštích dnech čekal.



Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
Everest, p?esn?ji ?e?eno Mount Everest, nejvyšší hora sv?ta.
K Port? bezesporu pat?í pocit lehkého závanu dobrodružství.
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…