Z dětství si pamatuji písničku „Přejdi Jordán…“ a její velice emotivní a působivý text, než ji soudruzi umístili na černou listinu a slehla se po ní zem. Od té doby si nosím představu, že Jordán je nádherná, mohutná řeka, a proto jedním z mnoha míst, která jsem v Jordánsku chtěla vidět na vlastní oči, byl právě Jordán.
Z Ammanu je to autem asi hodinku jízdy, na rozsáhlém parkovišti se přesedá do klimatizovaného autobusu a s průvodcem vyjíždíme vstříc poznání. Silnice je velmi pěkná, vine se vyprahlou náhorní plošinou. Pozornost upoutají stavby tří nových chrámů, tří různých náboženství, v dostatečné vzdálenosti od sebe. Čtvrtý chrám, řecký, honosící se zářícími zlatými kupolemi, se tyčí přímo u vstupu ke svaté řece. Samotná „řeka“ mě velice zklamala a pohled na ni naprosto zbortil z dětství živené představy. Šedozelená říčka, zhruba velikosti Botiče, kvůli zavlažování a tím odebírání vody podél toku se krčila v zarostlých březích. To ale nic neubíralo na její posvátnosti. Vystavěné svatyně a schodiště až k vodě na obou březích přitahuje turisty, věřící i nevěřící, konají se zde bohoslužby, křty, lidé si nabírají vodu do lahviček, omývají si s ní obličej, ruce i nohy. Všichni se chovají tiše, s úctou a je tu božský klid. A je jedno, zda jste na straně jordánské, či palestinské.
Další část cesty, naštěstí krytá dřevěnými přístřešky, se v pětačtyřicetistupňovém vedru zdála nekonečnou. Na jejím konci, pod velkými pergolami, byla výstava starých svatých obrazů i nových plánů, jak by toto místo mělo v budoucnu vypadat. Nalézali jsme se na nejníže položeném místě na světě, kde je skrytý pramen, uprostřed bahniska, staveniště a rýsující se budoucí stavby. Bude zde jezírko, nad ním velká svatyně a mohutné schodiště ke svatému místu. Je vyhledáváno věřícími i turisty a na místě zjistíte, že nikoli v Jordánu, ale právě zde byl Ježíš pokřtěn Janem Křtitelem.
Přes všechny útrapy z rozžhavené cesty, přes tristní pohled na staveniště, přesto, že nejsem stoupencem jakéhokoli náboženství, musím přiznat, že energie tohoto místa mě silně ovlivnila.
Řeka Jordán
Tři chrámy, tři náboženství
Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
Everest, p?esn?ji ?e?eno Mount Everest, nejvyšší hora sv?ta.
K Port? bezesporu pat?í pocit lehkého závanu dobrodružství. 
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…