Reportáže z oblastních kol jsou za námi. Přesto ještě tu a tam přijde pár řádků z oblastí. Tentokráte to bylo bylo pár řádků k vystoupení kapel na Chřibskokarpatském kole Porty.
Všechno m? bolí. Vstávám z postele, protírám o?i a shazuju z polštá?e kocoura. Nevím, co to má za zvyk v noci potichu p?ijít, a nacpat se ke mn?. Takže vy?istit zuby, vyplivnout pár ko?i?ích chlup?, uva?it kafe a zapnout po?íta?. Ze v?erejška mám nedod?lanou písni?ku v notách. Ale stejn? se mi moc nezdá, asi to ješt? budu p?ed?lávat.
Porta se blíží a tak je na ?ase, aby ePortýr za?al p?edstavovat semifinalisty a finalisty letošní Porty. Loni jsme s každým postupujícím ud?lali rozhovor, ale protože nám letos p?išlo hloupé dávat kapelám znovu stejné nebo obdobné otázky, rozhodli jsme se propagaci kapel pojmout jinak. Nech? si kapely o sob? napíší co cht?jí, p?edstaví se samy, navnadí poslucha?e.
Vysočina se stala pro Ivo Viktorína druhým domovem. Do jedné z obcí jezdí řadu let sklidnit svoji muzikantskou duši a nechat odpočinout unavené tělo po koncertech se skupinou AG Flek, nebo jako klávesista v doprovodné skupině Pavla Bobka. Zde vznikají melodie ovlivněné krásnou přírodou, poklidným venkovským životem a tradicemi, které přebírá a nebo vymýšlí spolu s okolními chalupáři a starousedlíky.
Ú?astník? bylo celkem 99, ovšem mohlo být podstatn? více, pokud bychom p?ijali všechny, kdo se hlásili. I tak program trval sedm a p?l hodiny, takže i pro p?íšt? platí základní kritérium pro ú?ast - tedy ?as p?ihlášení.
