Reportáže

Pět let - určitě relativní pojem. Prarodiče jenom mávnou rukou, rodiče se pozastaví a vzpomenou, ale děti se nezastaví ani na chvíli a urazí opravdový kus cesty.

Reportáže

Šestadvacátý ro?ník ?echtické lilie prob?hl v trochu netradi?ní podob?…. Nezasv?cený by mohl tvrdit, že festival utrp?l zásadní trhliny. Za?átek byl posunut do pozd?jších odpoledních hodin, množství hrajících kapel zeštíhlelo, osv?d?ený moderátor bohužel zesnul, sout?ž již nebyla vypsána v?bec…

Reportáže
Počasí. Počasí si nevybereš, větru dešti neporučíš. Ale když po slejváku byly rozmočené a rozbahněné cesty, tak díky aktivitě štábních nadšenců, byl z města přivezen štěrk, cesty zpevněny a lid motoristický i pěší spokojeně zafuněl uznalé „umí“. Taky říkám umí a jsem tomu rád.

Reportáže

Ahoj milí hudebníci, hudebnice a všichni, kdo koncertujete a vydáváte CD, nebo máte něco, co by se měli dozvědět další hudby milovní občané v ČR
Nezapomeňte, že na webu Porty stále funguje ePortýr, který je Vám k dispozici. Není tu jen pro Portu, ale pro veškeré folk, country a trampské
aktivity... Tak jestli máte cokoli, co byste rádi zveřejnili prostřednictvímm elektronického ePortýra, vyžijte této možnosti.

Reportáže
Neuveriteľných 43 rokov sa v Čechách organizuje festival trampskej folkovej a country hudby s názvom PORTA. Rodiskom tohto festivalu je mesto Ústi nad Labem. Meno získal podľa skalného útvaru, ktorým rieka Labe vteká do Usteckého kraja a volá sa Porta Bohemika (brána Čiech). Festival počas svojho života ako správny tulák pobudol aj v iných mestách (Karviná, Sokolov, Lytomyšl, Svitavy, Olomouc, Plzeň...).

Reportáže
Tomáš Berka Sedíc na festivalu festival? – Port? - v roli porotce jsem chtíc nechtíc sužován myšlenkou zodpov?dnosti té správné volby postupujícího interpreta, netrp?liv? jsem ?ekal, jaká bude letos úroda finalist? a semifinalist?. Doba se posunula op?t o kousek dál, což nikdo nem?že zastavit a p?inesla pro mne jednu významnou a p?íjemnou informaci. Portovní muzika je stále živá a stále se vyvíjí. Kdo by sázel na osv?d?ené „žánrové dinosaury“, t?žce by se p?epo?ítal. Tady v ?evnicích se divák?m líbí poctiv? odvedená a ni?ím nespoutaná poctivá muzika plná života, radosti a sd?lení od srdce k srdci.

Reportáže
Moderátoři, spíkři, konfereciéři a jim podobní. Kde se v nich bere tolik slov nevím a to mi všichni říkají, že jsem ukecanej. Proti nim jsem tmavá, mlčíci jeskyně. A bez nich by byla ale vážně trochu nuda. Jen tu krásnou blondýnečku na malé scéně bych vyměnil za méně krásnou černovlásku, která by toho věděla trochu víc. Ale to je jen můj osobní názor. Možná nejsem na blondýnky.

Reportáže
Naštvaly mě plakáty, zvoucí na nějaké travesty show, což myslím, že s Portou nemá nic společného. I když, na druhou stranu už vidím Wabiho jak přikluše na jehlových podpatcích, ve slušivé minisukni a vysokým hlasem zazpívá „Bílej dům“ od Pavlíny Jíšové. Po něm vtančí na jeviště Žalman v růžových šatičkách, s obrovským výstřihem a zastepuje na známý hit Věry Martinové „Až na vrcholky hor“. Pak bych to bral.

Reportáže
Zvukaři jsou zvláštní sorta lidí. Já bych se na to vykašlal, ale oni ne. Musí přijet první, natahat spoustu stojanů, drátů, krabiček a krabic s různými hejblátky, kterým rozumí jen oni. Pokřikují na sebe nesrozumitelnou hantýrkou a furt jim není něco dobrý. Lomí rukama a řvou, že se na to můžou vykašlat a že to určitě nebude fungovat. Pak přijde první muzikant, řekne do mikrofonu jedna, dvě, tři… a ono to funguje. Klobouk dolů pánové. A díky.