Léto uteklo, ani člověk nestačil mrknout okem. A s ním uběhl i čas festivalů. Tedy alespoň většiny. Pak se ještě začátkem září dá dohnat, co jsme v průběhu prázdnin nestihli. Když to shrnu, kulturně-hudebních akcí je přes letní měsíce habaděj. Ani snad přesně nevím, kde všude a kdy se konají. Každoročně mi uvízne v hlavě zážitek za zážitkem a kde teď začít s jejich shrnutím? Nejspíš tedy začnu od začátku.

Počátek léta je ve znamení Porty, nyní celostátního finále, které se koná v Řevnicích. Na toto téma jsme měli možnost číst dostatek článků.

Další z řady festivalů, které mě oslovují, je Muzika v Hrádku u Rokycan. Jsme s Pacifikem zváni každý druhý rok a vždycky se nesmírně těšíme, protože je to neskutečně romantické místo v lesích, kde to skutečně dýchá. Organizace festivalu je velice pečlivá, zdá se mi, že není nic, na co by organizátoři nemysleli. Klobouk dolů! Bohužel, letos měl strážný anděl festivalu asi volno, protože po celou dobu trvání, tj. tři dny, vytrvale lilo, takže jsme se brodili po kotníky v blátě a na hlavu nám padaly provazy deště. Kdo nebyl přítomen, neuvěří, že i přes to panovala dobrá nálada jak v hledišti, tak v zákulisí. Především těm v hledišti bych ráda vysekla poklonu za výdrž, nadšení a podporu. I přes tuto hrubou nepřízeň se, myslím, festival vydařil k radosti nás všech.

Utajená country, to je festival ve Slabcích u Rakovníka, na zámecké louce. Malebné zákoutí, věřte mi. Tady jsme každoročně zváni, připadáme si už jako maskoti. Příjemné zázemí pro účinkující, podpořené neutuchající péčí ze strany pořádajících, je lákadlem nad lákadla a toto hýčkání bychom si za nic nenechali ujít. Láska a péče, kterou organizátoři tomuto festivalu věnují je znát na každoročním nárůstu diváků a to jim moc přejeme.

Folková Ohře na Horním hradě u Ostrova nad Ohří je už klasika. Rovněž každý rok se sem vracíme, natěšeni, co nového se na hradě vybudovalo, co se změnilo na stavbě samotné. Pokud jste nikdy na tomto festivalu nebyli, určitě si příští rok udělejte čas. Koncertování na hradním nádvoří má kouzlo, které se nedá popsat. Jistě středověcí budovatelé hradů věděli přesně, kde je pozitivní zóna a kde si svoje sídlo postaví. Energie prýští ze všech koutů, sjíždí se tu vodáci, motorizované jednotky i pěší a tato směsice odolává slunci i dešti a užívá si plnými doušky.

V neposlední řadě bych měla zmínit festival Trampský širák na Hanesově mlýně, nedaleko Štoků u Jihlavy. Také srdeční záležitost. Než dojedete na louku u mlýna, můžete se kochat čarodějnými lesy, kde se dají hledat houby přímo z auta. Pokud tedy ovšem rostou a pokud vám řidič zastaví, abyste si je mohli sebrat. Tak to je místo, které učaruje každému. Organizace festivalu je naprosto dokonalá, od péče o účinkující, po naprosto nevídanou péči o diváky. Nejen že stanové městečko je na horním konci svažující se louky, která slouží jako hlediště, takže lze sledovat dění na jevišti přímo ze svého vigvamu. Dokonce je zde instalován nevídaný fígl, kdy v případě nepřízně počasí vyjedou po důmyslném systému lanoví pojízdné plachty a hlediště, potažmo louku, zastřeší. Letos jsem si všimla, že dokonce předpisy Evropské unie zde nejsou ničím cizím, takže pod mobilním zastřešením byly instalovány informační tabule, která polovina je kuřácká a která nekuřácká. Vzhledem k neustálému povívání větříku to mělo stejný efekt, jako rozdělit bazén na „smí se močit“ a „nesmí se močit“. Pardon, ale tohle jsem si nemohla odpustit.

Takže to bylo malé shrnutí festivalových zážitků a vřelých doporučení, kam se příští sezónu vydat. Jistě nebudete zklamáni. Krom toho je jistě řada festivalů, které by stály za zmínku, ale nelze v té hektické letně-festivalové době stihnout vše. Důležité je, že všechny přináší lidem radost z hudby a setkávání, pořádajícím radost z povedeného počinu, takže spokojenost na obou stranách. A tak by to mělo být. Příští rok tedy na viděnou na některém z krásných míst, kde to voní romantikou, vstřícností, kde Vás písničky zabalí do svého hávu a kde je na obou stranách jeviště dobře.

Marc von Pacifik