20.11. léta Páně 2010 pořádal Franta Vytiska ze Svatojánských proudů v trampské hospůdce U Taterů předzimní zpívání.(O mně je známo, že v každé zprávě píšu, že zpíval celý sál – kdo to nechce slyšet, ať dál nečte.) Fakt je takový, že v této léty a písněmi ošlehané hospůdce, nebylo pro trampa kam plivnout.

Srdečná atmosféra byla od samého počátku. Bedřiška (paní hostinská) nosila černý kafe a knedlíčkovou polévku a hlasem ostrým jako břitva, prohlašovala:

“Estli ten dědek(rozuměj její milovaný muž a hospodský v jedné osobě Pavel Tater) nepude čepovat to pívo, tak ho na mou duši zabiju“.

Jak říkám, srdečná atmosféra byla od samého počátku. Ale Gubi, (šerif Skotu, Bedřiščin milovaný muž a hospodský v jedné osobě Pavel Tater) pívo čepovat nakonec šel, a tak se krveprolití nekonalo.

Nejdříve zpívala každá parta zvlášť, no a pak zpíval celý sál i hostinský a hostinská a Čert co každoročně peče „ožralej rumovej dort“, Franta Vytiska ze Svatojánských proudů, Ivana Bláhovic z pavlače od KTO, vzala mandolínu, kterou držela na klíně šerifovi Ivanovi Salivarovi, musela - jak říkám nebylo pro trampa kam plivnout, začala hrát a já si uvědomila jak je muzikantsky šikovná. (To s ní jezdím na holčíčí vandry nějakej ten pátek.) Trampové pořád překvapují.

A shrnutí? Bylo tam blaze!