Dlouhá léta už v sobě nosím začátek reklamního textu, který patřil moravským lázeňským Luhačovicím: „Přijíždíte-li do Luhačovic od západu, již z dálky vás vítá průčelí hotelu...“ Vzpomněl jsem si na to první květnový pátek cestou na koncert, kterému Stráníci věnovali svou Návštěvu. Přijíždíte-li do Litvínova od Záluží, vítá vás u silnice cedule, na níž je napsáno LITVÍNOV a pod to někdo přilepil dodatek: Hlavní město hokeje.

 Ale tohle nebude o hokeji. I když jedno z českých úsloví říkává: Máš z toho pěkný hokej. Další díl obnoveného pořadu Návštěva u Stráníků byl věnován sedmdesátinám (pro jistotu napíšu číslovku – 70) Pavla Žalmana Lohonky. A aby z toho měli hokej i návštěvníci naplněného hudebního klubu Attic, vysvětlil jim rozený pedagog Míra Ošanec, že současně je Žalman a spol. hostem Stráníků a Stráníci hostem na narozeninovém koncertu Žalmana a spol. A abychom ten skutečný hokej úplně nepominuli, tak všichni, kteří přišli na Žalmana, oželeli televizní přenos z hokejového mistrovství světa, kde naši porazili 3:0 Rusko.

Ale vraťme se do Atticu. Míra Ošanec jako mluvčí skupiny ´Stráníci a Mirek´ přivítal natěšené publikum na nadzvukovém koncertě, protože nad podiem pořád ještě hučel a duněl ventilátor, a protože měl dobu ztišení přes tři minuty od vypnutí, začali Stráníci (s Mírou i Verunka s Lubošem) svůj oblíbený repertoár amerického tria Peter, Paul a Mary od druhé písničky, protože – jak Míra pohotově vysvětlil – kdyby udělali kiks, tak to v tom hučení stejně nebude slyšet… A koncert se rozjel přičiněním skupiny, kterou už jsem slyšel zahajovat nějaké hraní či festival několikrát a vždycky to znamenalo, že se na podium nastěhovala skvělá nálada. Výtečné ozvučení podkrovního sálu Petrem Michalem dalo náležitě vyniknout znamenitým českým slovům, které Stráníci zpívali na světoznámé melodie amerického tria. Míra pauzíroval, když koncertovalo manželské duo, a vynahradil si to trojicí písní z repertoáru své skupiny Mirek, mezi písněmi i vyzkoušel publikum ze znalosti, kdo je to Robert Zimmermann, a dylanovka také zazněla. Hodina uplynula jako voda, v přídavku s refrénem Ta zem je tvá zem se rozezpíval celý klub.

A přišel Žalman. S jednou kytarou, stejně jako desítky let předtím, jen vlasy trošku změnily barvu, ale jen trošku. A s ním Míša Hálková, vysoká, štíhlá, celá v černém, s píšťalou a silným hlasem, že si při každé písničce říkáte, kde se v útlé postavě bere ta síla. Pavel Malina se španělkou a elektrickou kytarou, třetí z muzikantského tria bratří Malinů, a Petr Novotný s basovou kytarou, od které si odskakoval ke klávesám. Zatímco Žalman těší své posluchače už 48 let, co vystupuje, Petr Novotný s ním hraje let 23 – prý je to světový rekord ve spolupráci dvou muzikantů. Petr to ovšem zlehčuje po svém: prý by přirovnal svůj vztah k Žalmanovi jako symbiózu toho malého ptáčka, který zbavuje velká zvířata všelijakých příživníků.

Tihle čtyři udělali v Litvínově z pátečního večera svátek – a posluchači to taky náramně ocenili. Zazněly staré, starší i docela nové písně a třeba při nové úpravě songu Padly vody – kterým už Minnesengři před lety dojímali své publikum – připomínal Attic spíš kostel než klub. Žalman se přiznal, že dostal k narozeninám skotský kilt (jehož přednosti prý v horku znají především ženy) a těší se na cestu do Skotska netuše, že součástí dárku, tj. cesty, je i povinná degustace proslavené ohnivé vody. Zavzpomínal na 80. léta, léta folkové hojnosti, a nebyla to jen slova, nýbrž medley řady Žalmanových hitů z té doby. Po přestávce nejen zněly další písničky z jeho nejnovějšího alba „Cestující muž“, ale pokračovalo i spontánní rozehřívání posluchačů, kteří se rozezpívávali čím dál víc, tleskali ve správnou chvíli po slovech „Každý ráno boty zouval“, přídavek o horském tymiánu zpívali skoro všichni, druhý přídavek, jak sedí na kolejích, které nikam nevedou, všichni a nakonec odešel celý spol. od mikrofonů, přidali se k nim i Stráníci, obrovský sbor publika a bez podpory mikrofonů zazněla slavná píseň, která speciálně Žalmana provází celou jeho muzikantskou kariérou: „Nezacházej slunce!“

A aby si posluchači mohli aspoň kousek oslavence odnést domů, byla k mání nejen ta poslední deska, ale také čerstvá kniha, naplněná 70 Žalmanovými texty a 70 jeho povídáními, ze kterých se vyloupla i ta část Pavla Lohonky, kterou jsme patrně tolik z jeho písní neznali.

{gallery}Stranici_Zalman_Litvinov{/gallery}

Foto: Karel Končír