Honza Macoun CD nikdy nenatočil… Tahle hláška a s ní související, pro publikum a zřejmě zejména pro Honzu Macouna z Country rádia, překvapivá taškařice se opravdu stala. Nebudu ale začínat zprostředka.

Už nějakou dobu mi Marcela Voborská posílá anonce na koncerty tria, zvaného Jak je neznáte. Jsem s ní už dlouho „naladěn na společnou notu“. V muzice i lidsky. Obdobně mám rád Helenu Maršálkovou i Ondru Pasku. Proto mě dost mrzelo, že to pořád nějak nevycházelo a jejich koncerty mi obvykle slovy ´bezva a podobně´ zprostředkovávala řada přátel i docela cizích lidí. Že jsou skvělí, vím nejen z jejich působení na jevištích, ale taky z řady „džemsejšnů“ s nimi. Ostatně jejich album ocenil svým článkem už Zdenek Schwager a nejen on (viz ePortýr). Osmnáctý únor jsem si proto dávno předem tlustě zatrhl v kalendáři a do Gongu jsem dorazil.

Trio Jak je neznáte se zabydlelo na Malé scéně divadla Gong v Praze – Vysočanech, kde letos zahájilo sezónu. Charakterizoval bych to tam jako „takovej větší obývák“. Posilou jim byl výborný percussionista a bubeník Tomáš Suchomel. Celý večer pak slovem provázel Honza Macoun z Country rádia, anoncovaný už v nadpisu článku. Za zvukařský pult se usadil Petr Kocfelda. A jak bývá jeho zvykem, odvedl perfektní práci. V publiku se sešli příznivci, přátelé, kamarádi, známí i neznámí. Helena, Marcela a Ondra mají i svůj agilní fanklub, jehož duší jsou Karel a Alena. Předpokládám, že především tihle dva se nezištně postarali o občerstvení diváctva, zejména „drobným zobem na stolech sálku“. Připadal jsem si jako na návštěvě u kamarádů v obýváku.

Večer příjemně plynul slovem i hudbou. Honza nebyl suchopárným průvodcem večera, ani jak říká jistý Míša Leicht z plzeňského Copu, hlasatelem odskočivším si z Country rádia, ale na přátelské a vtipné bázi komunikoval a špičkoval s účinkujícími. Ti mu ale samozřejmě nezůstali nic dlužni. Tohle mám rád. Jeviště i diváci se dobře bavili.

Hrály se „staré kusy od Pacifiku“, zazněla milá vzpomínka na Pepu Blažejovského, osvědčené pecky se střídaly s novějšími věcmi, a ač na živém koncertu, zněly jako z alba. Najednou byla přestávka. Po ní nastal křest CD. Honza Macoun byl ze své první řady pod jevištěm pozván na pódium a nutno podotknout, že se tvářil docela překvapeně, až vyjeveně v očekávání věcí příštích. Ono se není čemu divit, protože se ve společnosti trampských, folkových, countryových a bluegrassových muzikantů lze dočkat lecčeho. Zvlášť, když jim to spolu souzní, tak jako tomuto souboru a Honzovi. Křest byl, jak má být, i když byl dost nevšední. Se sektem, s proslovem o tom, že se křtí Honzovo CD, které nikdy nenatočil, s poléváním CD perlivým vínem a hlavně s překvapeným Honzou. Co je na tom CD, netuším.

A zase se hrálo, vyprávělo a vtipkovalo. Marcela zvláště s úctou a pokorou pozdravila členy své „mateřské kapely“ Luisiana, Honza pozdravil v publiku sedícího Honzu Dobiáše, který je s touhle muzikou už léta jako moderátor a novinář svázán, a vůbec se příjemně mezi hraním plkalo. Divákům byla na jednu píseň rozdána, resp. rozpůjčována „taška chrastidel a jiných drobných perkusních nástrojů“ a tak se aktivně smrští rytmiky zapojilo i obecenstvo. Inu, co jsme si poslechli a užili, bylo moc fajn. Na závěr večera vystřihla Helena Karlínský nábřeží a byl konec. Škoda. Sedělo by se, poslouchalo a bavilo dál.

{gallery}Jak_je_neznate{/gallery}

Foto: Jiří Břicháč