Stojí uprostřed návsi přímo pod pouťovým tlampačem, patku do čela, klobouček do týla, černý svislý knír, v pravém koutku zapálené retko a jeho očím neunikne ani myš, natož nějaká ženská. I když chytá lelky a zírá do tůně oblohy, ví přesně, která si to nese kolem, to afrodisiakum, které zahlcuje jeho chřípí.
Jako zaseknutý film se člověku vracejí vzpomínky v širokoúhlé projekci nečekané a nezastavitelné katastrofy. V hlavní úloze je v tomto případě vždycky voda, která se z přítulného společníka a nepostradatelného služebníka stala nezvládnutelnou a nebezpečnou hrozbou, zpočátku podceňovanou, v důsledku pak nenáviděnou a zničující.
Již za doby krále Šalamouna bylo prý předčítání básní doprovázeno hudbou šalmajů.
Podoba veřejného čtení literatury zvané Poezie, vyžaduje i dnes přizdobování literárního díla hudebními předěly. Jakousi hudební vystýlkou, leč, mnohdy bez souvislosti ke čtenému textu.
"Hele, tati, von se vůbec nehejbá," ječel malý ušatý spratek a věšel se na zelenohnědé perlonové sítě ohrady.
"No jo, táto, šťouchni do něj ňákou tyčí, jestli je vůbec živej. Když už jsme dali za vstup tolik zetkupónů, který máme na zábavu na celej měsíc, ať z toho děti taky něco vidí."
Hlava rodiny se rozhlížela po nějakém vhodném předmětu ke šťouchnutí a vymydlená holčička v růžovostříbrné kombinézce přitiskla obličejík na napjatá oka sítě.
HSF-klub, fungující pod Jihočeským klubem Obce spisovatelů, vyhlásil na podzim loňského roku novou literární soutěž, vyhrazenou trojici netradičních žánrů: horor, sci-fi a fantasy. Rozhodující podporu této nové aktivitě poskytuje i jindřichohradecké nakladatelství Epika.
Hned, jak se jeho bota dotkla ohlazených žulových kostek oválné návsi, přepadl ho zase ten neodbytný, vtíravý a ne právě příjemný pocit. Ta směsice očekávání, nedefinovatelné výzvy a všudypřítomného přikrčeného strachu. „Neměl jsem sem jezdit...“ ta slova se mu jako omletá písnička vracela stále na mysl. Ještě sice mohl vklouznout zpátky na měkké sedadlo, zabouchnout za sebou dveře klimatizovaného vozu a zmizet alejí vzrostlých štíhlých topolů, které kdysi jako kluk pomáhal sázet.
Myslim, že bych se chtěl jmenovat Silvestr. Ne, že by se mi to jméno nějak zvlášť líbilo... A taky jak by mi asi tak říkali? Silvo? To je jako pro holky. Nebo Silvouši? To je taky dost hrozný... Ale to nevadí, kdybych se jmenoval Silvestr, slavili by to se mnou všichni lidi... Aspoň u nás všude se Silvestr slaví. U vás ne?
