Chvilka už jen zbývá do rána
zase vstávat musím, propána!
To by se to, lidi, spalo
však vždycky to tak nebývalo
Někdy sůva, někdy ranní ptáče
co bez první kávy nikam nedoskáče
s padajícím večerem zasvítí mi poledne
ráno mě pak z postele ani hever nezvedne
Jindy zase světlo ranní
naruší poklidné spaní
jak životabudič slunko zafunguje
když v modři azurové s beránky pluje
Tak potácím se mezi nocí a ránem
pak že je člověk svého času pánem
myšlenka hříšná tudíž ve mně nazrává
že relativní čas si s námi jen pohrává.
Divoké aprílové počasí
Tak přišlo září...
?íká se, postav d?m, zasa? strom a zplo? syna. Nevím, pro? zrovna tohle? Taky by se mohlo ?íkat: vyrob budku pro ptáky.
Když ?etl jsem staré p?íb?hy
Zimě se ještě nechce odcházet,
Určitě to všichni dobře znáte, když se někam, nebo na něco hodně těšíte, tak se vždycky něco stane, nebo něco nevyjde. Stejné to je u mě i s výpravami na ryby.
Kdysi dávno tu někdo stál,
Už se vám na rybách n?kdy stalo n?co, co odporuje všem rybá?ským zákon?m a bojíte se to vypráv?t známým aby se vám nesmáli? Já vám budu vypráv?t, co se stalo mn? a mým známým. Jsou to jen v?ci, u kterých jsem sám byl, a bezpe?n? vím, že je to pravda a žádná „latina“
Sněhu vločka se zase snáší k vločce,
Už je to spousta let, ale mám to v živé paměti. Takové události se nezapomínají a každý si je neseme v soběpo celý život. S mou ženou Hankou jsme se na tu událost dlouho připravovali. Po jejích sedmnáctých narozeninách nám rodiče dovolili jet se spolužáky na víkend na chatu. Už dávno jsme probírali, kdy si dáme dárek. Dárek bylo naše tajné heslo a jen jsme čekali na vhodnou příležitost.