Když se nedaří, je to budka

?íká se, postav d?m, zasa? strom a zplo? syna. Nevím, pro? zrovna tohle? Taky by se mohlo ?íkat: vyrob budku pro ptáky.

Z vyrábění budek pro ptáky mám divný pocit. Ne že bych nějakou nestvořil, možná jich byla desítka, což vzhledem k věku nemusí být moc; ale mám ten divný pocit, jak píšu. Budka bezesporu patří k tomu základnímu, co by měl kutil umět, vím to už od dětství, proto jsem také jako kluk neváhal a pouštěl se do toho, jenže nastaly těžkosti už v samém ideovém záměru: v dětských knížkách se totiž budky zobrazovaly jako domečky na konci dlouhého bidla, ale sežeňte dlouhé bidlo a ukotvěte ho v zemi tak, aby se při prvním větru neporoučelo i s budkou; to je jedna věc, a druhá: budky jsem dělal pro špačky, ale v životě jsem v nich žádného špačka neviděl, jen vrabce.

Tady je asi prapříčina mého divného pocitu. Bidlo se nakonec dá sehnat, nebo nahradit, konec konců v návodech byla nakreslená na zadní straně lať a její přibití na kmen stromu by mělo být hračkou – no, není to čisté, ochránci přírody i jiní ochránci zapláčou, ale to je jejich věc, moje je, že když se mi nakrásně podařilo budku instalovat, přišli vrabci. Tedy přiletěli. Dokonce se můžu pochlubit, že na konci šedesátých let se na Vysočině tihle ptáci množili i mou zásluhou. Ne tak špačci.

Výroba mé poslední budky spadá do období první poloviny tohoto desetiletí. Neusídlili se v ní vrabčáčci, ani špačci, ale jiní ptáčci, leč sousedova kočka s nimi udělala krátký proces. Druhý rok jsem přístupový kmen ohradil pletivem, proradná kočka k budce skočila z druhého stromu; ale ani tentokrát si nepochutnala na mladých špačcích ani na vrabcích, nevím, co tam bylo, ale křičeli urputně, tak jsem třetí rok budku zvednul o dva metry, kočka nejdřív koukala, pak to zkoušela a potom se urazila a od té doby jsem ji neviděl. Ovšem neviděl jsem ani ptáčky. Jakékoliv. Bydlo jim nebylo dost dobré, nebo co.

Jak říkám, divný pocit. Ještě že platí dům, strom a syn.

Ale když o tom tak uvažuju, může mít ten můj divný pocit hlubší kořeny. Asi před třemi lety jsem na zahrádce postavil kadibudku. A dodnes ji nikdo nepoužil.

Psáno pro: Brejle.net