Kdysi dávno tu někdo stál,
aby verš do skály vytesal,
verš, který zapomenout nedá
a v minulosti stále hledá:
Vzpomínky,
Kdo je volá?
Tiše v letí v duše skrýš a ptají se
pamatuješ, víš?
To v kameni tu psáno stojí,
asi neměl by sem chodit,
kdo se minulých let bojí.
Já na té skále mnohokrát už stál,
četl znova ten verš,
díval se na řeku a vzpomínal.
Vyprávět by ten kámen mohl,
kdyby jen na chvíli ožil,
kolikrát jsem tady byl
a co všechno jsem tu prožil!
Jako malý plamínek,
mám v srdci Skálu vzpomínek,
s tím výhledem na Berounku,
dobře známou pěšinku
i údolí potoka Vůznice,
nad nímž v lese skrývá se.
Divoké aprílové počasí
Tak přišlo září...
?íká se, postav d?m, zasa? strom a zplo? syna. Nevím, pro? zrovna tohle? Taky by se mohlo ?íkat: vyrob budku pro ptáky.
Když ?etl jsem staré p?íb?hy
Zimě se ještě nechce odcházet,
Určitě to všichni dobře znáte, když se někam, nebo na něco hodně těšíte, tak se vždycky něco stane, nebo něco nevyjde. Stejné to je u mě i s výpravami na ryby.
Už se vám na rybách n?kdy stalo n?co, co odporuje všem rybá?ským zákon?m a bojíte se to vypráv?t známým aby se vám nesmáli? Já vám budu vypráv?t, co se stalo mn? a mým známým. Jsou to jen v?ci, u kterých jsem sám byl, a bezpe?n? vím, že je to pravda a žádná „latina“
Sněhu vločka se zase snáší k vločce,
Už je to spousta let, ale mám to v živé paměti. Takové události se nezapomínají a každý si je neseme v soběpo celý život. S mou ženou Hankou jsme se na tu událost dlouho připravovali. Po jejích sedmnáctých narozeninách nám rodiče dovolili jet se spolužáky na víkend na chatu. Už dávno jsme probírali, kdy si dáme dárek. Dárek bylo naše tajné heslo a jen jsme čekali na vhodnou příležitost.
Co tě pudí do přírody? Nebaví tě městské schody?