Když ?etl jsem staré p?íb?hy
ty z dalekých hor i plání
z?stal jsem chvíli zasn?ný
zažít ty časy měl jsem přání
tehdy mě také napadlo
opatřit si křesadlo.
Sirky jsem odložil k spánku
jiskry teď křešu v tichém vánku
pak suchá tráva, větvičky, listy
vzplanou jasným plamenem,
oheň je vzkříšen, krásný a čistý
jen ocílkou a kamenem !
Takový táborák je pýchou mojí
proti tomu paďour s grilem neobstojí
každý správný trapper ocení jistě tu krásu,
rozdělat oheň křesadlem,
jako předkové z dávných časů.
?íká se, postav d?m, zasa? strom a zplo? syna. Nevím, pro? zrovna tohle? Taky by se mohlo ?íkat: vyrob budku pro ptáky.
Zimě se ještě nechce odcházet,
svým chladem nás míní provázet
na cestách do práce, domů i do lesů,
než docela ztratí svou bílou noblesu.
Určitě to všichni dobře znáte, když se někam, nebo na něco hodně těšíte, tak se vždycky něco stane, nebo něco nevyjde. Stejné to je u mě i s výpravami na ryby.
Kdysi dávno tu někdo stál,
aby verš do skály vytesal,
verš, který zapomenout nedá
a v minulosti stále hledá:
Už se vám na rybách n?kdy stalo n?co, co odporuje všem rybá?ským zákon?m a bojíte se to vypráv?t známým aby se vám nesmáli? Já vám budu vypráv?t, co se stalo mn? a mým známým. Jsou to jen v?ci, u kterých jsem sám byl, a bezpe?n? vím, že je to pravda a žádná „latina“
Už je to spousta let, ale mám to v živé paměti. Takové události se nezapomínají a každý si je neseme v soběpo celý život. S mou ženou Hankou jsme se na tu událost dlouho připravovali. Po jejích sedmnáctých narozeninách nám rodiče dovolili jet se spolužáky na víkend na chatu. Už dávno jsme probírali, kdy si dáme dárek. Dárek bylo naše tajné heslo a jen jsme čekali na vhodnou příležitost.
Divoké aprílové počasí
Tak přišlo září...
Sněhu vločka se zase snáší k vločce,
Co tě pudí do přírody? Nebaví tě městské schody?