Reportáže
Počasí. Počasí si nevybereš, větru dešti neporučíš. Ale když po slejváku byly rozmočené a rozbahněné cesty, tak díky aktivitě štábních nadšenců, byl z města přivezen štěrk, cesty zpevněny a lid motoristický i pěší spokojeně zafuněl uznalé „umí“. Taky říkám umí a jsem tomu rád.

Reportáže
Tomáš Berka Sedíc na festivalu festival? – Port? - v roli porotce jsem chtíc nechtíc sužován myšlenkou zodpov?dnosti té správné volby postupujícího interpreta, netrp?liv? jsem ?ekal, jaká bude letos úroda finalist? a semifinalist?. Doba se posunula op?t o kousek dál, což nikdo nem?že zastavit a p?inesla pro mne jednu významnou a p?íjemnou informaci. Portovní muzika je stále živá a stále se vyvíjí. Kdo by sázel na osv?d?ené „žánrové dinosaury“, t?žce by se p?epo?ítal. Tady v ?evnicích se divák?m líbí poctiv? odvedená a ni?ím nespoutaná poctivá muzika plná života, radosti a sd?lení od srdce k srdci.

Reportáže
Moderátoři, spíkři, konfereciéři a jim podobní. Kde se v nich bere tolik slov nevím a to mi všichni říkají, že jsem ukecanej. Proti nim jsem tmavá, mlčíci jeskyně. A bez nich by byla ale vážně trochu nuda. Jen tu krásnou blondýnečku na malé scéně bych vyměnil za méně krásnou černovlásku, která by toho věděla trochu víc. Ale to je jen můj osobní názor. Možná nejsem na blondýnky.

Reportáže
Zvukaři jsou zvláštní sorta lidí. Já bych se na to vykašlal, ale oni ne. Musí přijet první, natahat spoustu stojanů, drátů, krabiček a krabic s různými hejblátky, kterým rozumí jen oni. Pokřikují na sebe nesrozumitelnou hantýrkou a furt jim není něco dobrý. Lomí rukama a řvou, že se na to můžou vykašlat a že to určitě nebude fungovat. Pak přijde první muzikant, řekne do mikrofonu jedna, dvě, tři… a ono to funguje. Klobouk dolů pánové. A díky.

Reportáže
Přišli. A bylo jich hodně. Jo, to se to hraje, když máte komu. Díky všem, co seděli na vlhkých lavičkách a stejně jako my silou myšlenek rozháněli nacucané mraky. Občas to vyšlo a i slunce vylezlo a zahřálo.

Reportáže
Není snadné, po všech t?ch p?ísp?vcích, napsat n?co, co nebylo ?e?eno… Vojta Ki?ák preferuje post?ehy ze zákulisí, pé?i, výkrmnu, nápojnu, hernu a zábavnu a to je správné, proto se na Portu vždycky jezdilo. Luboš Stran?a probírá detailn? své náhledy na výkony sout?žících, své požadavky na úsp?šn? postupující sdružení vypsal velmi podrobn? a mn? nezbývá, než s ním také, v mnoha bodech, souhlasit.