Pavel Žalman Lohonka slaví letos na jaře sedmdesáté narozeniny. V jejich den přichystal svým fanouškům slavnostní koncert. Pokřtil na něm nové CD s názvem Cestující muž a také knížku „Sedmdesát jar, písniček a povídání“, kterou spolu se Žalmanem napsal jeho kamarád Honza Hlaváč.
Honza Macoun CD nikdy nenatočil… Tahle hláška a s ní související, pro publikum a zřejmě zejména pro Honzu Macouna z Country rádia, překvapivá taškařice se opravdu stala. Nebudu ale začínat zprostředka.
Řadové domky v Letňanech mají nejen zajímavou historii, ale i současnost. Původně měly ve svých suterénech cosi, co mělo sloužit jako kryty, ale doba naštěstí kráčela jinam. A tak suterénní prostory slouží jinak a řekl bych, že lépe, než byl původní záměr.
Šansony – zůstaneme-li u českého významu tohoto dělení písní a písniček podle obsahu a dopadu – jsou vlastně fejetony. Vyprávění putuje od úst zpěváka do uší, srdcí nebo duší posluchačů, stejně jako tištěné řádky putují od autora vyprávění do očí, srdcí nebo duší čtenářů.
Zase píši o Jamm klubu, ale nemohou za to Brazilské bochánky se sýrem, na kterých bych si patrně udělal závislost, kdybych tam chodil na koncerty častěji. Nemohlo za to ani červené tričko protagonisty večera, na němž byly písmem a stylem světoznámé Coca-coly zpropagovány dvě naprosto české pochutiny…
Jedete-li po chomutovské dálnici od Prahy, můžete před Slaným odbočit na starou slánskou silnici a kilometr za křižovatkou s hlavním tahem začíná Knovíz. Obec, kterou už před řadou let proslavil motorest na začátku domků, protože se tu dělaly patrně nejlepší bramboráky ve střední Evropě.
Na Českém finále Porty v Řevnicích jsem uslyšel několik skladeb, které se mě hluboce dotkly. Velmi niterně a v tom nejlepším slova smyslu. Byly to písně z alba Kotlina, od mnou oblíbené kapely Epydemye.
