Nemohu nezmínit, že to byl volební pátek. První den druhého kola volby prezidenta. Když byly volební místnosti v polovině svého poslání, začaly v hudebním klubu Mlejn v pražských Stodůlkách přípravy na večerní koncert skupiny Mrakoplaš.
Mezi Olomoucí a Litvínovem je přes půl republiky, a tak to vypadalo, že může v lednu být kolem tradičního a velmi kamarádského Setkání se Stráníky problém, protože v týdnu před třetím lednovým pátkem se tři dny na D1 uklízely pozůstatky úterní srážky třicítky aut a kamionů.
Zpravidla chodím na koncerty folkové, country či trampské hudby, ale tentokrát to bylo trochu jinak. Dcera mého bývalého kolegy z Mladého světa, fotografa Mirka Hucka, je ředitelkou nadace Leontinka, která pečuje o lidi s poruchami nebo zbytky zraku. A tato nadace uspořádala koncert v kavárně, která je za velkými okny v přízemí pražského Veletržního paláce.
Vokalistka Veronika Skočdopolová naladila perkuse, basista Pavel Hloušek vytáhl z obrovského kufru basovou kytaru a Petr Rímský zkoušel mikrofon různými tremoly na svou španělku, což ho vedlo k nápadu uspořádat soutěž v tremolu pro všechny účinkující toho večera.
Již pošestnácté pořádala osecká skupina Bob a Bobci Vánoční koncert, tentokrát v duchcovském kinu Lípa, protože rok od roku přibývalo posluchačů a nikam jinam by se patrně nevešli. Nevím, zda je v Duchcově větší sál, nicméně prostorné kino s červenými měkkými sedadly bylo zase vyprodané.
Hudební klub Válec je v zadní části vinohradské sokolovny s bazénem v pražských Riegrových sadech. V původně vodácké klubovně, která měla stejně šlajsnový název, už třetí sezónu zní bezvadná muzika, a tak není divu, že když se na českém folkovém nebi objevila nová hvězdička, přišla hlavní město ozářit zrovna sem.
Osmým koncertem (protože za rok jsou vždy dva – na jaře a na podzim) skončil čtvrtý ročník patrně nejmladšího pražského festivalu, který se jmenuje Břevnovský Březňák. Je pozoruhodný například tím, že v osmi koncertech hrála pokaždé jen spolupořádající Sekvoj a jinak se nikdo z účinkujících neopakoval.
