Hudební klub Válec je v zadní části vinohradské sokolovny s bazénem v pražských Riegrových sadech. V původně vodácké klubovně, která měla stejně šlajsnový název, už třetí sezónu zní bezvadná muzika, a tak není divu, že když se na českém folkovém nebi objevila nová hvězdička, přišla hlavní město ozářit zrovna sem.
Osmým koncertem (protože za rok jsou vždy dva – na jaře a na podzim) skončil čtvrtý ročník patrně nejmladšího pražského festivalu, který se jmenuje Břevnovský Březňák. Je pozoruhodný například tím, že v osmi koncertech hrála pokaždé jen spolupořádající Sekvoj a jinak se nikdo z účinkujících neopakoval.
Balbínově poetické hospůdce v Praze my, co tam chodíme (já tedy pravidelně na Panelákové fotry), říkáme Balbínka. Šel jsem si tam poslechnout kapelu Mrakoplaš, protože jejich nedávný charitativní koncert v Bohnicích pro klecanský výzkumák, bojující s Alzheimerem, vynesl i s dražbou muzikantských propriet úctyhodných 70 100 korun a mě zajímalo, jak si tahle dvacetiletá kapela povede i v ´normálním koncertu´.
Finále 26. ročníku Dětské Porty se letos konalo v Parku Landek u Ostravy. Po letech ponejvíce v Praze a pod střechou to znamenalo, že se Porta dětí zase vrátila pod otevřené nebe. A kromě toho byla na výkony mladých i malých muzikantů zvědava tisícovka členů stejně mladých oddílů z celé republiky, kteří měli na Landeku republikové setkání.
Luboš Stráník pokračuje v bohulibé dramaturgii litvínovských Návštěv u Stráníků v klubu Docela velkého divadla, kam si začal v tomto roce zvát muzikantské páry. V lednu, indiánském Měsíci sněhu, to byli Hrdličkovi. V Měsíci hladu únoru přijel Víťa Troníček bez své onemocnělé ženy a zpěvačky pardubického Marienu Zdeny, na březen, Měsíc vran, pozval Brožovy.
Předposlední únorové úterý s letopočtem 2017 definitivně rozhodlo o tom, že nejen pražská Malostranská Beseda, nejen Lucerna, čerstvě zařazená mezi národní kulturní památky, nejen Mlejn ve Stodůlkách a řada dalších, nezřídka hospodských prostor, kde se hraje – ale také Malý Břevnov patří do seznamu důležitých míst na kulturní mapě hlavního města, díky klubu v prvním patře hotelu Alexander.
Myslel jsem si, že už to v životě nezažiju. Bylo to někdy v polovině minulého století, o pubertě jsem tenkrát ještě ani neslyšel. Bydleli jsme v Praze na Hřebenkách, to je smíchovská strana strahovského kopce. Vyšlapali jsme s mým tatínkem na vrchol, kde byl vedle sletového kolosu sportovní stadion s fotbalovým trávníkem a škvárovou atletickou dráhou kolem.
