Když s jarem navrací se ptáci
když slunko sílí a energii vrací
kam oko dohlédne, zelenou se hýří
k životu budí se spící rytíři

Ještě je brzy, nemáš na to věk
ještě je brzy, mi kdysi někdo řek,
na lásku a slzy

Od za?átku roku už uplynulo osm týdn?. Za pár dní je tu b?ezen a s ním snad i o?ekávané, vytoužené jaro. P?esto mám ten sváte?ní ?as a p?elom roku stále v pam?ti. Už jsem kdysi n?kde zmi?oval, že mám takový sv?j zvyk, který se váže vždy k 31. prosincovému ve?eru. Tím zvykem je m?j pravidelný „poslední ohe? roku“. Asi už si nevzpomenu, kdy jsem s tím za?al. Z podzimu zakryji v?as své ohništ? chvojím, schovám suché d?íví. 

Chvilka už jen zbývá do rána
zase vstávat musím, propána!
To by se to, lidi, spalo
však vždycky to tak nebývalo

Divoké aprílové počasí
naše kroky ke skále provází.
Ke skále s nápisem Barrande.

Tak se toulám v červnu lesem,

tu zastavím se nad pařezem.

Tak přišlo září...
Podzim se pomalu vkrádá do kraje,
s listím na stromech rád si zas pohraje.

K čemu a jak je dobrý makový koláč s koňakem, aneb jak dobrý nápad spojil příjemné s užitečným. Rozhovor s Helenou Rytířovou je tentokrát věnován vaření, focení a životní filozofii.