Dlaněmi dotýkám poselství kamene
přimykám ruce na skálu
V dětství jsem bydlel s rodiči na poslední ulici posledního předměstí. Rozbitá asfaltka končila po pár domcích v lukách. Tehdy jsem si myslel a dnes si to myslím opět, že to byla Hlavní třída celého Světa.
Kdysi jsme chtěli být stále spolu
v cinkání muziky slyšet svůj čas
Barevné sklíčko krajiny
jen zvolna zvolna chladnoucí
tvrdými hroudami oranic
Měkkostí kresby prvního sněhu
Tři ženy
tři sudičky v poledním slunci
nabízely nám sezónním hostům
hroznovou rakiji
ženám čokoládové bonbóny
Nenabouratelnou, až za hranici běžných zvyklostí v tomto zeměpisném pásmu jdoucí příbuzeneckou soudržnost mohl široce rozvětvené rodině Horňákových upřímně závidět kdekdo. A také záviděl.
Společná jmenovka na dveřích
společné příjmení v průkazu totožnosti
