Malý návrat velkého bouřliváka

Magické datum – jedenáctého jedenáctý – si zvolila Marie Vrbová pro křest další knihy z literární pozůstalosti jejího muže - textaře a básníka Pavla Vrby, který zemřel před osmi lety.

Publikace, o níž Marie prohlašuje, že je v této řadě již poslední, nese příznačný název Pojďte se na pár minut zbláznit.

Křest, který nevtíravým způsobem zahájil hudební publicista a moderátor Miloš Skalka, se odehrával v pražském Café Montmartre, které jako by bylo stvořeno přesně pro Pavlovu tvorbu a jeho bohémský odkaz ve verších. Vlastně se zde v takovém příjemném komorním duchu sešli přátelé, které spojovala Pavlova tvorba, ale i spousta společných zážitků. Program zpestřila svým hlasem Zdena Adamová-Klapka, a to s písničkami, které před mnoha lety otextoval právě Pavel Vrba. A třebaže náhlé onemocnění vyřadilo z plánované recitace Pavlových veršů z prezentované knihy Mariiny prasynovce, vše zachránila nenucená a ve svém dopadu vlastně úspěšná improvizace. A protože Marie Vrbová, hlavní organizátorka akce, chtěla zapojit do dění co nejvíce přítomných přátel, stálo nakonec v čele místnosti tolik kmotrů půvabné knížečky, že byl problém je dostat všechny na jednu fotografii. Poděkování zamířilo i k Janě Černé, Janě Knitlové, Věře Markové - Slukové, které pomáhaly s výběrem veršů a přípravou knihy, ale i ke vstřícnému nakladatelství Petra Primuse. A opomenout v této souvislosti nelze ani ilustrace, jimiž příslušné básně doprovodili studenti Střední školy designu a umění v Praze.

Namísto několika slov o autorovi Pavlu Vrbovi použiji věty, které o něm řekla jeho žena Marie: S Pavlem jsem žila čtyřicet let, a snad ani jeden den jsem se s ním nenudila. Udivoval mě svou verbální hravostí a pamětí, i tím, jak všechno, co viděl, vnímal, slyšel, žil a přečetl, si uměl dávat do souvislostí. Zaujatě, s opravdovým zájmem, si uměl povídat s každým – od univerzitního profesora přes atomového vědce až třeba po lesního dělníka… Měl pověst pražského bohéma a o bohémství říkal, že je to stav duše, dost často nesnesitelný, a nejde předstírat, protože je nepohodlný, asi jako gotická židle. Pavel byl individualista, nepatřil do žádného seskupení, celý život šel sám za sebe.

A musím dodat, že takhle jsme ho v podstatě znali i my všichni okolo něj, takže si rádi zavzpomínáme na tohohle bouřliváka s vnímavou duší právě prostřednictvím jeho veršů, které se ke čtenáři dostávají až po jeho odchodu bez návratu.