V prvním měsíci nového roku se v nabídce nakladatelství „E-knihy jedou“ objevil titul Když andělům chybí křídla, jehož autorka Hanka Hosnedlová byla dlouholetou redaktorkou Portýra a dodnes je mimo jiné naší stálou dopisovatelkou.
Jedná se v podstatě o reedici papírového vydání této povídkové knihy, která byla krátce po vytištění v roce 2007 rozebrána, a třebaže byl ze strany čtenářů i pokračující zájem, nikdy nebyl realizován její dotisk. Teprve nyní elektronická forma dala povídkovému sborníku opětně šanci dostat se znovu mezi čtenáře, a to na www.eknihyjedou.cz.
Navzdory uplynulým rokům čas nijak neubral z aktuálnosti témat a naléhavosti obsahové výpovědi zařazených povídkových příběhů. Ve všech patnácti povídkách jsou hlavními postavami lidé z masa a kostí, lidé chybující i zkoušení, lidé, které běžně denně potkáváme na ulici… Každý z jejich delších či kratších příběhů je něčím poznamenán - dobou, pokřivenou dopady minulosti, nepřízní osudu, osobními životními problémy, které jejich ústřední hrdinové a hrdinky nedokázali včas a správně řešit. Průběh děje však testuje i jejich osobní lidské kvality a žebříček prioritních životních hodnot, jakož i schopnost přijímat změny a správně na ně reagovat. Nit vyprávění nepostrádá napětí ani nečekané či dokonce překvapivé vyvrcholení a pro čtenáře mnohdy i připomínku něčeho blízkého, na co se nedá zapomenout.
Divoké aprílové počasí
Tak přišlo září...
?íká se, postav d?m, zasa? strom a zplo? syna. Nevím, pro? zrovna tohle? Taky by se mohlo ?íkat: vyrob budku pro ptáky.
Když ?etl jsem staré p?íb?hy
Zimě se ještě nechce odcházet,
Určitě to všichni dobře znáte, když se někam, nebo na něco hodně těšíte, tak se vždycky něco stane, nebo něco nevyjde. Stejné to je u mě i s výpravami na ryby.
Kdysi dávno tu někdo stál,
Už se vám na rybách n?kdy stalo n?co, co odporuje všem rybá?ským zákon?m a bojíte se to vypráv?t známým aby se vám nesmáli? Já vám budu vypráv?t, co se stalo mn? a mým známým. Jsou to jen v?ci, u kterých jsem sám byl, a bezpe?n? vím, že je to pravda a žádná „latina“
Sněhu vločka se zase snáší k vločce,
Už je to spousta let, ale mám to v živé paměti. Takové události se nezapomínají a každý si je neseme v soběpo celý život. S mou ženou Hankou jsme se na tu událost dlouho připravovali. Po jejích sedmnáctých narozeninách nám rodiče dovolili jet se spolužáky na víkend na chatu. Už dávno jsme probírali, kdy si dáme dárek. Dárek bylo naše tajné heslo a jen jsme čekali na vhodnou příležitost.