Porta, to není jen festival v řevnickém divadle plný mladých interpretů a hvězd, ale také soutěžení v oblastních kolech. Připravit a rozhýbat toto soukolí o mnoha částech je běh na dlouhou trať, a není vůbec jednoduché ho rozhýbat.
Pátý ročník Porty čekal opět na své vysvědčení, již tradičně poslední víkend před prázdninami. Udělovali jej diváci, hudebníci, partneři, příznivci Porty i ti, kteří mají výhrady.Dle počtu diváků má letošní Porta důvod k radosti.
Tak milí a zlatí.
Porta 2011 je minulostí. Tak nějak se chci ještě na chvilku na to kouzelné místo lesního divadla v Řevnicích vrátit. Dokud je to v paměti. Bylo to moc fajn. Fakt moc fajn. A ještě lepší než před rokem. Pokaždé je to teď lepší a tak věřím, že nepatrné chybičky se příště nebudou opakovat. Nebudou?
Tradice je to nejdůležitější co festival Porta má. A k této tradici patří tradičně skvělá muzika ve stylu folk, country a trampské hudby a už zase tradičně tyto hranice žánrů jemně překračuje. A právě proto může tento romantický festival zářit na festivalové obloze mezi dalšími festivaly.
Letošními vít?zi ?eského národního finále v ?evnicích se stala skupina D.N.A. z Brna. Diváckou Portou byla ocen?na jejich instrumentální skladba nabitá energií a optimismem s názvem "Na úsvitu". Do ?evnic postoupili do semifinále. Na semifinálové scén? ze sebe shodili svazující trému, aby v Lesním divadle p?edvedli to nejlepší, co umí, a odnesli si hlavní cenu Porty. Malý rozhovor vznikl den poté, hned ho také p?inášíme ?tená??m Portýra.
Pátý rok v Řevnicích je malé jubileum a hosté letošní Porty jsou zárukou, že se bude oslavovat v dobré společnosti. V Čechách je spousta zajímavých festivalů ale Porta je jen jedna. Předprodej vstupenek a ohlasy na hosty letošní Porty jsou velmi potěšující.
A dá se říct, že Porta opět našla svoji tvář a stala se bonbónkem mezi ostatními festivaly s přívlastky romantická, krásná, neopakovatelná, kamarádská, sympatická, a taky voňavá.
Opravdu to pod borovicemi lesního divadla voní …
Portýr oslovil porotce Vojtu Kiďáka Tomáška, aby nám pověděl, na který aspekt dává při hodnocení soutěžících velký důraz.
Kromě instrumentální stránky je pro mě důležitý text písní. Tedy to, co chce autor písní říci.
Pokud má interpret, ať jedinec nebo skupina, skvěle zvládnutou hudbu, kterou okouzlí posluchače, ale po odehrání posledního tónu po písni v hlavách posluchačů nezbyde na přemýšlení nic, je něco špatně.
Letos poprvé jsme na Portě nebyli jako soutěžící. Důvodů bylo několik, ale asi ten nejdůležitější byl ten, že mi někdo napsal něco v tom smyslu, že dvě Porty už stačily a že už tam nemám v mým věku opruzovat a nechat to mladším. Asi na tom něco bude. 
Motto:
Na otázku - Co poradíš mladým muzikantům, než se přihlásí do jakékoli soutěže? - odpovídá Víťa Troníček (Marien): Co poradím? Aby to soutěžení nebrali vážně a aby se na tu soutěž zašli nejprve podívat jako diváci. Mnoho začínajících nemá vůbec ponětí o úrovni, jaké musí interpret dosáhnout, aby uspěl. A následné rozčarování z prvotního neúspěchu už otrávilo mnoho nadšenců, kterým chyběla vytrvalost. A největší soutěží je hraní mimo soutěže.
Týden se přehoupl od finále Porty v Řevnicích, emoce vychladly, spánkový deficit byl vyrovnán a nastal tedy čas, aby se s odstupem hodnotil průběh celého soutěžního klání. Kiďák se patrně srovnal a „vychladl“ mnohem rychleji a napsal článek moc pěkně. Ve většině názorů se s ním ztotožňuji.
Laskavé, leč důrazné připomenutí mých externích povinností Jirkou Vondráčkem, mě posadilo k počítači a já otevřel prázdnou stránku. Ale co psát, o čem? Jsem vygumovaný, zpocený, venku se chystá bouřka, kocour líná a všude jsou zrzavý chlupy, slimáci mi po nocích ožírají všechny tři sazenice okurek a právě mi zrušili jeden koncert.
