Letos poprvé jsme na Portě nebyli jako soutěžící. Důvodů bylo několik, ale asi ten nejdůležitější byl ten, že mi někdo napsal něco v tom smyslu, že dvě Porty už stačily a že už tam nemám v mým věku opruzovat a nechat to mladším. Asi na tom něco bude.

Řevnice mají svoje nepopsatelné kouzlo. To se musí prožít. Důkazem budiž to, že i takoví protivní lidi, jako já například (kapelní tyran, téměř abstinent s nesmyslem pro nesmysl), vezme kapelu na panáka, či jiné nevysvětlitelné... apod. Dochází tam k jakési spirituální kontinuitě mezi lidmi, přírodou a hudbou. Ale myslím, že ten výčet není úplný, neboť tomuto stavu podléhá úplně všecko, co se nachází v katastru obce, nebo alespoň v katastru Lesního divadla. Jsou jisté výjimky, které jsou imunní a toto kouzlo na ně nefunguje, no prostě jsou o něco chudší (duchem). Mohl bych i jmenovat, kupříkladu stoprocentně vím, že jsou imunní redaktoři jistého časopisu, no těch lidí bude asi víc, ale nemá cenu si kazit chuť k obědu.
Neděle ráno, to je náš čas. Máme čest zahajovat nedělní program. To bude asi přesilovka, nevadí, máme aspoň kupu času na postavení našeho (vlastně mýho) vercajku (můj ponk se starožitným nábytkem) a bicích.  Začalo pršet. Nevadí, uděláme koncert pro zvukaře, mimochodem velmi příjemní lidé. S blížícím se začátkem se přeci jen začalo hlediště zaplňovat a byli í tací, kterým vůbec nevadil déšť. Nevím kolik jich tam bylo, ale dělali kravál, jako by byl plný kotel.
Největší spirituální zážitek u mne doslova proběhl ve druhé sloce písně „Vytáhli jsme do boje“.
V místě, kde zpívám:
„mnohý z knechtů zůstal vzadu
psi mu lížou prdel bradu“
objevil se na pódiu pes, fakt byl tam. Přiběhl přesně do místa textu, tak jsem jen na něho ukázal, jakože to je on a pak zmizel v davu. Myslím, že lepší důkaz o spirituální kontinuitě, která je v Řevnicích přítomná už asi nemůžu předložit. Nebo že bych zhmotnil myšlenku??

Vlastně ještě jeden bych měl. Je to taky velmi dobrý důkaz. Mám totiž jedno ucho. Teda mám dvě, ale v tom jednom mi řádí tinnitus, prostě hukot, splav, pískání a falešný tóny. Nejlepší to bylo, když mi to nemocný ucho hrálo písničky o malou sekundu níž.  Čím je na pódiu větší hluk, tím je silnější bordel ze špatnýho,  do toho se móóc dobře zpívá a hlavně intonuje. No a proto používám in aer monitoring (odposlech přímo do ucha), který částečně eleminuje nežádoucí hluky. Ale pozor!!!!!!!!! v Řevnicích není třeba. Tam ty moje ušále mají minimální problém a nesmírně si to užívám. Pravda, notný díl na tom mají mistři zvukaři a proto bych jim rád i touto cestou chtěl velmi poděkovat a vyseknout obrovskou poklonu. Jejich zvuk je určitě jeden z nejlepších, co jsem kdy potkal. Fakt, dikec jaxviňa!!!! Vím o čem mluvím (teda píšu).

V Řevnicích bylo opět kouzelně a příjemně jako vždycky.

Zdeněk Němeček – Quanti Minoris