Vážení přátelé, kamarádi, kamarádky, příznivci hudby a Porty – jest to za námi!
Rok hektických příprav uplynul, České národní finále Porty je minulostí. Nežli začnou přípravy na příští ročník, bylo by možná záhodno ohlédnout se, jen tak zlehýnka, přes rameno, za tím letošním.

Emocí byla přehršle, no už jen ta radost ze setkání s lidmi, které jsme rok neviděli, byla k neunesení. A pak hudba. Troufla bych si říct, že letošní finále Porty v Řevnicích bylo o hudbě. Z pozice porotce jsem se však nemohla pouze nechat unášet hudbou, která nás po dva soutěžní dny obklopovala ze všech stran. Byť mnohdy s přivřenými víčky, trochu ponořená do zážitků, přesto bdělá. Výkony na jevišti, emoce a energii proudící k nám, bylo nutno rozklíčovat, rozebrat na jednotlivé součástky, tyto pak zhodnotit a zase vše složit do úhledného balíčku, kterému pak říkáme písnička.

Není zde prostor pro hodnocení jednotlivých soutěžících, soustředím se pouze na vítěze a další oceněné.

V prvním soutěžním dni, pro mě osobně, na celé čáře vedla skupina Crossband. Při prvních taktech jakoby někdo rozsvítil v řevnickém Lesním divadle. Rytmická muzika, která rozhýbala diváky i porotu, jisté, ladící zpěvy, projev i chování na jevišti profesionální.

Druhý soutěžní den startoval na semifinálové scéně, kam jsem nahlédla, abych si omrkla potencionální účastníky scény finálové. Zhlédla jsem soutěžní blok sdružení s názvem Švédova trojka, které mě nadchlo a nezbývalo, než se modlit, aby byli nominováni do finále v Lesním divadle. A hned Vám řeknu proč… Konečně jsem zase po letech, co se pohybuji kolem portovního dění, měla možnost slyšet i vidět zhmotnění svých představ o jevištním, instrumentálním, skladatelském a pěveckém projevu. / Jako kdysi v Jihlavě u skupiny Epy De Mye /. Toto trio, s jednou kytarou, nadělá tolik muziky, že by se mohla rozdávat. Intonačně čisté zpěvy, vždy příjemně barevný a dobře postavený trojhlas, zajímavé melodie, koketující až se swingem, vtipné texty, žádné obrácené přízvuky, prostě poctivě odvedená práce s češtinou. A navíc nápaditost, lehkost a nadhled. A toho já si nesmírně vážím, neboť za to bojuji již sedmým rokem, coby porotce. /Pokud se ovšem někdo přijde zeptat/.

Ve druhém soutěžním dni na nás čekalo překvapení víc. Další postupující ze semifinále, který okouzlil, /navzdory nepodařenému ozvučení/, byl Antonín Jarůšek, se svou perfektně zvládnutou koncertní kytarou, charismatickým, skromným projevem, čistým, uchu lahodícím zpěvem, zajímavými texty i melodiemi. Tolik hudby!

Takže abych to shrnula…

Ocenění nejvyšší, Interpretační Portu 2012, zaslouženě obdržela skupina Švédova trojka.
Malou Portu – druhé místo – obdržela skupina Crossband.
Třetí místo si vyzpíval Antonín Jarůšek, myslím, že k jeho velkému překvapení.
Ale porota nemá za povinnost pouze udělovat Porty, v její pravomoci je i ocenit něco zajímavého. Stalo se, že jednomyslně navrhla udělit Zvláštní ocenění poroty pro autorskou skladbu Jana Řepky – Jsem žena. Způsobila mrazení na zádech, husí kůži, naježenou srst a hrobové ticho v hledišti, což znamená, že se dělo něco naprosto vyjímečného. Symbióza melodie a textu byla dokonalá a podání Honzy Řepky to jen umocnilo.

Tolik tedy několik postřehů od porotního stolu, závěrem bych jen dodala, že letošní České národní finále Porty v Řevnicích mělo vyšší úroveň a jsem s výsledky spokojena.

A nejdůležitější na konec…

Ráda bych tímto zde, veřejně, poděkovala svým kolegům, porotcům, ve finálové porotě, za jejich objektivní náhled, zájem, nestrannost, svědomitost, odbornost a profesionalitu. DÍKY!!
A Vám všem díky za trpělivost a pozornost.

Marcela Voborská