Pamatuju doby, kdy jsme stávali s roztřesenými koleny na portovních prknech a hrdla odmítala trémou vydat tón. V porotě tenkrát sedělo hodně významných osobností, jen tak namátkou: Pan doktor Tichota, Jarda Navrátil z pražského rozhlasu, paní Fikejzová, Míla Langer a další. A mezi nima musel být nějaký odpudivý svazák, sice hluchý jak poleno, zato ověnčený významnou funkcí. Do všeho kecal a ničemu nerozuměl.
V podstatě to bylo jedno, stejně ho nikdo neposlouchal. Naši porotci byli nesmlouvaví a přesto laskaví. Dovedli poradit, povzbudit a když něco vytkli, mělo to hlavu a patu. Takže bych všem soutěžícím přál opravdu odbornou porotu a aby měla co nejméně výtek a těžkou hlavu z toho, kdo tu Portu dostane. Protože čím větší dohady v porotě, tím lepší muzikanti na jevišti.
A těm, co nedostanou letos ocenění bych vzkázal, že všichni nemůžou být nejlepší a že porotci jsou taky jen lidi a mají každý jiný vkus, každý preferuje jiný žánr a jestli vám nedali nic letos, příští rok to může být opačně. Držím vám palce. Portě letos přeju co nejvíc spokojených diváků, dobré zvukaře, milý a laskavý štáb, usměvavé pořadatele a hlavně super výkony všech účinkujících. Jenže to už Portě přeju 37 let. Jo jo, letí to. Možná jsem na něco zapomněl. Na něco moc důležitého. Chci vám milí kolegové říct, že Porta vždycky byla slušný festival a zaslouží si vaši úctu a trošku pokory. Třeba tím, že půjdete povzbudit své kámoše z jiných kapel. Třeba tím, že nebudete hlučnější, než někteří nevychovanci v publiku. A moc vám přeju hodně koncertů, nabité sály a písničky pro lidi.
Porta už byla přirovnávána k lecčemu – ke květině, která rozkvétá do barev a do krásy, k dívce lámající srdce muzikantů i posluchačů, k dámě, která umí důstojně nést své hudbou naplněné roky... Mne napadl jeden, možná netradiční, možná i trochu rouhačský příměr – s fotbalem. Zatímco fotbal je nejpopulárnějším sportem u nás, Porta je v daném hudebním žánru zase nejstarším a asi i nejznámějším hudebním festivalem v krajinách českých, moravských a snad i slovenských.
Asi už jen generace nejstarších porťáků si vzpomene, že náš festival si při svém vzniku pojmenoval svoji žánrovou přihrádku. 
Řeknu větu, která se vám vůbec nebude líbit: za to, že Porta zůstala zachována, patří díky svazákům. A hned upřesňuji: v 60.letech stejně jako i dnes byla spolupořadatelem Porty Česká tábornická unie. Když byla v r.´70 rozpuštěna, převzali svazáci chtě nechtě i její rozpracované aktivity. Ještě v létě toho roku jsme s Wabim R., Kaymanem a brněnskými táborníky postavili ve štěchovické zátoce vor a spluli s ním po Vltavě a Labi až do německého Magdeburgu. 