Jako bychom po?ád ješt? nic nechápali, v tom teplém jaru roku ´70. Dva kamarádi z Boot Hillu leželi na prosektu?e, dalšími s vážnými zran?ními v nemocnici. Po?et ob?tí se m?l zdvojnásobit. Grafickou úpravu prvního Portýra, kterého jsme d?lali ješt? s klukama Ryvolovýma a Kajmanem, dod?lal za Kapitána Kida Kobra – ti kamarádi z Liberce byli Kidova rodina.
Za pár týdnů se náměstek ředitele ústeckého DKP (a po roce ´90 obnovitel Porty tamtéž) Zdeněk Friedl stal na dvacet let dělníkem v chemičce. Kid, který se kvůli Portě přestěhoval z Liberce do Ústí, dostal tamtéž na dlouho zaracha. Wabi Ryvola začal jezdit po montážích a pak napouštět bazény v motolské nemocnici. Když měl za sebou dlouhou noc, hrozilo pacientům opaření. Já jsem se stal správcem loveckého zámečku v Moravském krasu; byla to zřícenina a naposledy v ní byli čeští vlastenci, když v květnu ´45 rabovali majetek hraběte Salma.
Jenže už na konci roku ´70 jsme se sešli v pražské Lucerně na Folk a country festivalu – spolupracoval zde zbytek štábu prvních Port spolu s dnešním předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským, synem popraveného komunistického předáka Rudolfem Slánským a dalšími, které ještě na chvíli stačil zaměstnat statečný ředitel agentury Fortuna Eda Světlík. Tam se k nám poprvé připojil i Michal Jupp Konečný, rovněž zaměstnanec Fortuny.
Dasa
Číst dál
Řeknu větu, která se vám vůbec nebude líbit: za to, že Porta zůstala zachována, patří díky svazákům. A hned upřesňuji: v 60.letech stejně jako i dnes byla spolupořadatelem Porty Česká tábornická unie. Když byla v r.´70 rozpuštěna, převzali svazáci chtě nechtě i její rozpracované aktivity. Ještě v létě toho roku jsme s Wabim R., Kaymanem a brněnskými táborníky postavili ve štěchovické zátoce vor a spluli s ním po Vltavě a Labi až do německého Magdeburgu.
Pamatuju doby, kdy jsme stávali s roztřesenými koleny na portovních prknech a hrdla odmítala trémou vydat tón. V porotě tenkrát sedělo hodně významných osobností, jen tak namátkou: Pan doktor Tichota, Jarda Navrátil z pražského rozhlasu, paní Fikejzová, Míla Langer a další. A mezi nima musel být nějaký odpudivý svazák, sice hluchý jak poleno, zato ověnčený významnou funkcí. Do všeho kecal a ničemu nerozuměl.