Smutná zpráva nás zastihla v pátek 18. listopadu. Opustil nás Pepa Šulák, člověk, kterého znali už jen pamětníci. 2. listopadu mu bylo 70 let a byl při síle v plném zdraví. A znenadání a bez příčin odešel do muzikantského nebe.
Pepa Šulák, zakladatel Poutníků, se svým dlouholetým kamarádem a kolegou na šichtě v rozvodně Frantou Linhárkem začali hrát v roce 1970 a jejich odkaz poutnické originální muziky žije dál dodnes. Spolu také založili Maloměřický orchestr country, pomáhali Portě v dramaturgii finále a Pepa hodně také v 90. letech při oblastních kolech.
Nikdy mu nechyběl úsměv, příznačný brňácký dialekt a dobré slovo. Na Pepu nikdy nezapomeneme.
Anna Roytová
Řeknu větu, která se vám vůbec nebude líbit: za to, že Porta zůstala zachována, patří díky svazákům. A hned upřesňuji: v 60.letech stejně jako i dnes byla spolupořadatelem Porty Česká tábornická unie. Když byla v r.´70 rozpuštěna, převzali svazáci chtě nechtě i její rozpracované aktivity. Ještě v létě toho roku jsme s Wabim R., Kaymanem a brněnskými táborníky postavili ve štěchovické zátoce vor a spluli s ním po Vltavě a Labi až do německého Magdeburgu. 
Pamatuju doby, kdy jsme stávali s roztřesenými koleny na portovních prknech a hrdla odmítala trémou vydat tón. V porotě tenkrát sedělo hodně významných osobností, jen tak namátkou: Pan doktor Tichota, Jarda Navrátil z pražského rozhlasu, paní Fikejzová, Míla Langer a další. A mezi nima musel být nějaký odpudivý svazák, sice hluchý jak poleno, zato ověnčený významnou funkcí. Do všeho kecal a ničemu nerozuměl.