Spolek Porta a ČTU rozhodly o novém osudu Porty a budoucnosti celého soutěžního systému. Po mnoha pokusech sjednotit Portu, konanou v posledních letech v Řevnicích a v Ústí nad Labem, se dospělo ke konečnému rozhodnutí s cílem ukončit stav tohoto tzv. dvojportí…
Celý systém portovní soutěže bude pokračovat tak, jak se historicky Porta utvářela a jak se vytvořila pravidla soutěže. Nadále tedy budou Oblastní kola – semifinále – FINÁLE interpretační a autorské soutěže. To je soutěžní stav, jenž platí již od prvních ročníků festivalu, který se zrodil v roce 1967 v Ústí nad Labem.
Porta se pak stěhovala po mnoha městech celé republiky a v současné době se již po dvanácté (od roku 2008) bude konat vrchol tohoto nejstaršího open festivalu v Řevnicích. Celou soutěž, která startuje na patnácti místech České republiky, tedy korunuje rozhodující verdikt odborné finálové poroty, kdy se předává ona vítězná keramická soška spolu s dalšími cenami pro vítěze. Ve finále interpretační Porty bude zároveň rozhodnuto o vítězi autorské Porty.
Možná se Porta v budoucnu přesune, tak jako v minulosti, i do některého z dalších měst, ale v současné době jí sluší Lesní divadlo v Řevnicích i s podporou Středočeského kraje a Ministerstva kultury.
Vzniklá Interporta v Ústí nad Labem se bude konat jako samostatný mezinárodní festival s vlastními pravidly. Soutěžní řád a pravidla festivalu Porta tedy v dalších letech nebudou vázána na Interportu. Bude tedy na dramaturgii a pravidlech nového festivalu v Ústí, koho si na akci pořadatelé pozvou.
I nadále platí, že každý festival, který prezentuje a propaguje folk a country hudbu, je naším spřízněným festivalem, kam doporučujeme vítěze Porty.
Hlavními mediálními partnery Porty zůstávají Country rádio a Český rozhlas.
Řeknu větu, která se vám vůbec nebude líbit: za to, že Porta zůstala zachována, patří díky svazákům. A hned upřesňuji: v 60.letech stejně jako i dnes byla spolupořadatelem Porty Česká tábornická unie. Když byla v r.´70 rozpuštěna, převzali svazáci chtě nechtě i její rozpracované aktivity. Ještě v létě toho roku jsme s Wabim R., Kaymanem a brněnskými táborníky postavili ve štěchovické zátoce vor a spluli s ním po Vltavě a Labi až do německého Magdeburgu. 
Pamatuju doby, kdy jsme stávali s roztřesenými koleny na portovních prknech a hrdla odmítala trémou vydat tón. V porotě tenkrát sedělo hodně významných osobností, jen tak namátkou: Pan doktor Tichota, Jarda Navrátil z pražského rozhlasu, paní Fikejzová, Míla Langer a další. A mezi nima musel být nějaký odpudivý svazák, sice hluchý jak poleno, zato ověnčený významnou funkcí. Do všeho kecal a ničemu nerozuměl.