Historie Porty - 1984

Porta už byla přirovnávána k lecčemu – ke květině, která rozkvétá do barev a do krásy, k dívce lámající srdce muzikantů i posluchačů, k dámě, která umí důstojně nést své hudbou naplněné roky... Mne napadl jeden, možná netradiční, možná i trochu rouhačský příměr – s fotbalem. Zatímco fotbal je nejpopulárnějším sportem u nás, Porta je v daném hudebním žánru zase nejstarším a asi i nejznámějším hudebním festivalem v krajinách českých, moravských a snad i slovenských.

Asi už jen generace nejstarších porťáků si vzpomene, že náš festival si při svém vzniku pojmenoval svoji žánrovou přihrádku.

Řeknu větu, která se vám vůbec nebude líbit: za to, že Porta zůstala zachována, patří díky svazákům. A hned upřesňuji: v 60.letech stejně jako i dnes byla spolupořadatelem Porty Česká tábornická unie. Když byla v r.´70 rozpuštěna, převzali svazáci chtě nechtě i její rozpracované aktivity. Ještě v létě toho roku jsme s Wabim R., Kaymanem a brněnskými táborníky postavili ve štěchovické zátoce vor a spluli s ním po Vltavě a Labi až do německého Magdeburgu.

Jako bychom po?ád ješt? nic nechápali, v tom teplém jaru roku ´70. Dva kamarádi z Boot Hillu leželi na prosektu?e, dalšími s vážnými zran?ními v nemocnici. Po?et ob?tí se m?l zdvojnásobit. Grafickou úpravu prvního Portýra, kterého jsme d?lali ješt? s klukama Ryvolovýma a Kajmanem, dod?lal za Kapitána Kida Kobra – ti kamarádi z Liberce byli Kidova rodina.

První ročníky Porty měly pro formování žánrů i jejich publika explozivní význam. V časové determinaci zřejmě nebylo důležité, kde se tato událost stane – nemohla to být konzervativní Morava, mohla to ale být například Praha, která většinu kapel a publika do Ústí exportovala.

Porta, vzniknuvší v relativn? odlehlém Ústí nad Labem, nabídla ve své dob? netušen? širokou platformu pro formování nových žánr?. Zatímco zp?tn? n?které prameny zd?raz?ují p?edevším countryový nebo folkový p?dorys festivalu s p?idanou trampskou písní, masív trampské hudby s daleko delší kontinuitou i množstvím interpret? Port? po první léta dominoval. Le? za?al se zde definovat i folk, do té doby u nás málo z?ejmý a tak?ka neexistující.

Abychom v?d?li, jaké byly první Porty: informace o prvním ro?níku v roce 1967 už dokázala oblet?t republiku. O dva roky pozd?ji píše Kapitán Kid, užaslý prudkým vývojem žánr?, že vít?zové první Porty by z?ejm? nepostoupili výb?rovými koly sou?asného ro?níku. Ješt? v roce 1968 sout?ží Spirituál kvintet v kategorii Country and Western (v hledání srozumiteln?jšího názvu) spole?n? s Rangers, Greenhorns, ale i pln? elektrifikovanými The Truckers z Prahy.

Bylo nad ránem a ve dve?ích v?bec první redakce Portýra stál zkrvavený Vincek. Byl to dobrý bluegrassový mandolinista z Jablonce a te? byl celý od krve a ?íkal dokola – „oni jsou mrtví, oni jsou mrtví“. „Poj? sem, ty vole“, ?ekli jsme mu, „dáme ti sprchu. Pom?že ti“.
„Oni jsou mrtví“, ?íkal Vincek po?ád dokola. Nev?d?li jsme ješt?, že kousek od St?ekova vjela sta?i?ká aero 30 s p?ti muzikanty a p?íznivci liberecké kapely Boot Hill pod autobus. Nedocházelo nám, jak symbolický ten název kapely byl. Nev?d?li jsme ješt?, že v t?chto hodinách umírá i Porta. Byla horká ?ervnová noc roku 1970 a my jsme toho ješt? hodn? nev?d?li.

Bylo mi tehdy 14 let, když Elvis Presley nazpíval svoje nejv?tší hity. Zcela vyjíme?n? je ob?as hráli na ?eských stanicích. Proto Jesse na st?edních vlnách ladili „Laxík“ Rádio Vamberk nebo vysílání Prousarmymunik. Tam po?ítaný rock byl slyšet i n?kolikrát v hodin?, aby se poslucha? do?kal kýžených skladeb, musel vyslechnout desítky dalších. Mezi jinými i ?V, Mill Bíl i Muzic - to byly sm?si folku, blue grasu i polky.
Všude byla dominantním nástrojem kytara, banjo, ale také basa, dobro, mandolína atd.

Pamatuju doby, kdy jsme stávali s roztřesenými koleny na portovních prknech a hrdla odmítala trémou vydat tón. V porotě tenkrát sedělo hodně významných osobností, jen tak namátkou: Pan doktor Tichota, Jarda Navrátil z pražského rozhlasu, paní Fikejzová, Míla Langer a další. A mezi nima musel být nějaký odpudivý svazák, sice hluchý jak poleno, zato ověnčený významnou funkcí. Do všeho kecal a ničemu nerozuměl.