Dnešní mládež je hrozná. Ale nejhorší je, že už k ní nepat?íme. (Pablo Picasso)

Krádež neexistuje – za všechno se platí /Napoleon Bonaparte/

Známe několikero druhů loupežníků – Babinský, Nikola Šuhaj, Rumcajs, Slavík loupežník, Lotrando, Sarka Farka a další. Dle Wikipedie lesní lupič, lapka, zloděj působící ve volném terénu. To je moc pěkné. Zajisté se tato charakteristika týká filmových, románových, pohádkových, nebo historických loupežníků. Současní loupežníci naopak působí tam, kde je náležitá hustota zalidnění, ani nemusí být volný terén, ten by byl jen na škodu.

Kramaření je chorobná sběratelská činnost, jedinci, stiženi touto nemocí, přitáhnou domů vše, na co přijdou a o čem usoudí, že by se jim to mohlo hodit, nebo se jim to prostě jen líbí. Z vlastní zkušenosti vím, že soužití s takovým člověkem je téměř nemyslitelné. Podělím se s Vámi o historku, tvářící se veselou, ale v důsledku velmi smutnou.

Copak je po jmén?? Co r?ží zvou, zváno jinak, von?lo by stejn?. /W.Shakespeare/

Jméno máme každý v rodném list?, jména dáváme i svým domácím mazlí?k?m, také dáváme jména r?zným druh?m zábavy, všechno na sv?t? má své jméno. Možná se Vám to bude zdát trochu ujeté, ale já dávám jméno i svému autu. Ale víte, jak si s ním p?kn? povídám?

Americký příběh – Na Chicagské letiště přiletěl tryskovým letadlem starý indiánský náčelník, sedl si na letištní plochu a tři hodiny nehybně seděl. Když se ho zeptali, co dělá, odpověděl, že čeká, až za ním doputuje jeho duše.

U?te se z chyb druhých. Život je p?íliš krátký na to, abyste je stihli všechny spáchat sami. /citát neznámého autora/

Myslím, že tento citát je o poznání výstižn?jší, než ?asto používaný – Chybami se ?lov?k u?í. Nicmén? málokdo z nás se umí ponau?it z chyb vlastních, natož z cizích.

Humor je boj s lidskou hloupostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát, ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou – ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to nevyvraždit se. /Jan Werich/

Rozdíl mezi generacemi spočívá v tom, že každá skáče na jiný druh špeku /G. Laub/

Odjakživa existuje jistý rozpor mezi generacemi, to známe každý. Rčení – to za mého mládí! – již zlidovělo. Jako mladí a teprve očichávající život se tomu shovívavě smějeme, avšak po letech si už ani neuvědomujeme, jak se snažíme na další generaci tzv. hledat mouchy. Nedávno jsem se přistihla, že jsem se zachovala navlas stejně, jako moji rodiče, když jsem byla ve věku mého syna. Řeknu vám, trochu mi zatrnulo..