Rozdíl mezi generacemi spočívá v tom, že každá skáče na jiný druh špeku /G. Laub/
Odjakživa existuje jistý rozpor mezi generacemi, to známe každý. Rčení – to za mého mládí! – již zlidovělo. Jako mladí a teprve očichávající život se tomu shovívavě smějeme, avšak po letech si už ani neuvědomujeme, jak se snažíme na další generaci tzv. hledat mouchy. Nedávno jsem se přistihla, že jsem se zachovala navlas stejně, jako moji rodiče, když jsem byla ve věku mého syna. Řeknu vám, trochu mi zatrnulo..
Snad jediný patrný rozdíl mezi generacemi je názor na výchovu potomků. Nelze ale říct s jistotu, který z těch názorů byl, nebo je správný. Nejlepší by byl nějaký příjemný mix.
Když o tom tak přemýšlím, dnes, s odstupem mnoha let, děkuji všemohoucímu, že jsem měla to štěstí a nedostalo se mi možnosti bydlet v tzv. dvougeneračním rodinném domě, který byl za mých mladých let velkým výstřelkem. Aby nedošlo ke střetu generací, musí být zákonitě jedna ze zúčastněných stran po víko nabitá tolerancí a trpělivostí, jinak takové soužití snad ani nemůže fungovat. Byla jsem svědkem naprosté absence tolerance na obou stranách v případě soužití mé tchyně a švagra s rodinou v jednom rodinném domě. Ač každý obýval jedno patro, stačil společný vchod, společný dvorek a zahrádka a denně byl oheň na střeše. Nejhorší na tom bylo, že přes více než stokilometrovou vzdálenost byla do těchto sporů vtahována i moje rodina. Nemohlo to skončit jinak, než rozpadem obou rodin.
Takže pozor vážení čtenáři, mezi generacemi je nejlépe mít uctivou vzdálenost, čítající minimálně několik desítek kilometrů. Pak je spokojenost na obou stranách. Snad…
Vaše Marc
Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
Everest, p?esn?ji ?e?eno Mount Everest, nejvyšší hora sv?ta.
K Port? bezesporu pat?í pocit lehkého závanu dobrodružství. 
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…