Když ?etl jsem staré p?íb?hy
ty z dalekých hor i plání
z?stal jsem chvíli zasn?ný
?íká se, postav d?m, zasa? strom a zplo? syna. Nevím, pro? zrovna tohle? Taky by se mohlo ?íkat: vyrob budku pro ptáky.
Fouká, fouká,
ten vítr, co i větve láme
fouká, fouká,
až na nose hejla máme
Zimě se ještě nechce odcházet,
svým chladem nás míní provázet
na cestách do práce, domů i do lesů,
než docela ztratí svou bílou noblesu.
Určitě to všichni dobře znáte, když se někam, nebo na něco hodně těšíte, tak se vždycky něco stane, nebo něco nevyjde. Stejné to je u mě i s výpravami na ryby.
Kdysi dávno tu někdo stál,
aby verš do skály vytesal,
verš, který zapomenout nedá
a v minulosti stále hledá:
Už se vám na rybách n?kdy stalo n?co, co odporuje všem rybá?ským zákon?m a bojíte se to vypráv?t známým aby se vám nesmáli? Já vám budu vypráv?t, co se stalo mn? a mým známým. Jsou to jen v?ci, u kterých jsem sám byl, a bezpe?n? vím, že je to pravda a žádná „latina“
