Znáte ostravskou kapelu Marod a jejího kapelníka René Racka Matláška? Tato kapela získala Autorskou Portu 2012 a letos se stala Talentem Country Radia. Kromě hudby se Racek věnuje také psaní veršů. A my vám teď jeho verše postupně představíme.
Racek vydal vloni knížku veršů s názvem „Lyrika, provokace a hnus“. „Název sbírky není náhodný, ve svých verších se věnuji nejen klasickým romantickým tématům, ale i mnohdy nevábným jevům běžného života. V mnoha mých básních nechybí expresivní výrazy, i ony v běžném životě mají své místo, obzvláště u nás na Ostravsku, jakkoli to může být i šokující,“ říká k názvu Racek, který svými verši pravidelně provází koncerty Maroda a diváci je mají rádi.
Tak ať se vám líbí!
Carpe diem
René Racek Matlášek
Vždycky jsem rád chodil proti větru
ba vyskočil ze čtyř kilometrů
a na lodi býval jsem zadák
kdo v něčem podobném jako já lítá
tomu už svítá, ta nervozita
jestli se v pravý čas otevře padák
Jsem pěknej prevít a naplno žiju
a nadávám sprostě a kouřím a piju
a v uších mi zní: „Carpe diem!“
jen najít odvahu zavčasu vstoupit
a zážitky, které se nedají koupit
si hluboko do mysli vryjem
I když mi tu a tam cukají nervy
vždycky se dostanu do konzervy
a nakonec přeci dosáhnu cíle
nešlo a nejde a nepůjde lehce
dosáhnout, když člověk opravdu nechce
na svoje štěstí byť by šel míle.
Divoké aprílové počasí
Tak přišlo září...
?íká se, postav d?m, zasa? strom a zplo? syna. Nevím, pro? zrovna tohle? Taky by se mohlo ?íkat: vyrob budku pro ptáky.
Když ?etl jsem staré p?íb?hy
Zimě se ještě nechce odcházet,
Určitě to všichni dobře znáte, když se někam, nebo na něco hodně těšíte, tak se vždycky něco stane, nebo něco nevyjde. Stejné to je u mě i s výpravami na ryby.
Kdysi dávno tu někdo stál,
Už se vám na rybách n?kdy stalo n?co, co odporuje všem rybá?ským zákon?m a bojíte se to vypráv?t známým aby se vám nesmáli? Já vám budu vypráv?t, co se stalo mn? a mým známým. Jsou to jen v?ci, u kterých jsem sám byl, a bezpe?n? vím, že je to pravda a žádná „latina“
Sněhu vločka se zase snáší k vločce,
Už je to spousta let, ale mám to v živé paměti. Takové události se nezapomínají a každý si je neseme v soběpo celý život. S mou ženou Hankou jsme se na tu událost dlouho připravovali. Po jejích sedmnáctých narozeninách nám rodiče dovolili jet se spolužáky na víkend na chatu. Už dávno jsme probírali, kdy si dáme dárek. Dárek bylo naše tajné heslo a jen jsme čekali na vhodnou příležitost.