...chyť-te broukaá, chyť-te broukaá…
Dechovka loudí u čety mažoretek
nedělním náměstím Dvou svatých ševců
Děvčata svítí bílými sukénkami
a červenou uniformou armády
Mléko a Krev
uniformou pro jediný boj
kdy ruce vkládám za hlavu
pro jediný boj
kdy muži podléhají bez reptání
a zemdleni
vstávají k novému životu
To všechno vědí tatíci
úsměvem pod vousy
to všechno vidí nadosah
v obráceném dalekohledu
To všechno vědí ženské
rovnajíce příbory k talířům
svátečního oběda
a s úsměvem Mony Lisy
lehounce poposedávají
okrajem zarudlého otomanu
To všechno ženy vidí ubíhat pozpátku
v pochroumaném dívčím krasohledu
Jen děti nevědí nic o zemdlenosti
dívají se dopředu i vzad současně
rámusí bez zábran svoji vlastní vřavu
jakoby každý den byl první
byl poslední
Jedinečný
To všechno vidím společně s ostatními
nedělním polednem promenádního koncertu
to všechno vím
v srpnovém parnu před bouří
Mažoretky blýskají lesklými hůlkami
podobny ročním hříbatům
s bílými podkolenkami
a já opouštím krásnou vyhlídku
kde lze zahlédnout údolí růžových vrchů
kde lze domýšlet
vlněním oblaků bílých sukének
kde lze tušit nejstarší mystéria Eleuzíny
Mystéria zrodu
Autor: Břetislav Kotyza
Divoké aprílové počasí
Tak přišlo září...
?íká se, postav d?m, zasa? strom a zplo? syna. Nevím, pro? zrovna tohle? Taky by se mohlo ?íkat: vyrob budku pro ptáky.
Když ?etl jsem staré p?íb?hy
Zimě se ještě nechce odcházet,
Určitě to všichni dobře znáte, když se někam, nebo na něco hodně těšíte, tak se vždycky něco stane, nebo něco nevyjde. Stejné to je u mě i s výpravami na ryby.
Kdysi dávno tu někdo stál,
Už se vám na rybách n?kdy stalo n?co, co odporuje všem rybá?ským zákon?m a bojíte se to vypráv?t známým aby se vám nesmáli? Já vám budu vypráv?t, co se stalo mn? a mým známým. Jsou to jen v?ci, u kterých jsem sám byl, a bezpe?n? vím, že je to pravda a žádná „latina“
Sněhu vločka se zase snáší k vločce,
Už je to spousta let, ale mám to v živé paměti. Takové události se nezapomínají a každý si je neseme v soběpo celý život. S mou ženou Hankou jsme se na tu událost dlouho připravovali. Po jejích sedmnáctých narozeninách nám rodiče dovolili jet se spolužáky na víkend na chatu. Už dávno jsme probírali, kdy si dáme dárek. Dárek bylo naše tajné heslo a jen jsme čekali na vhodnou příležitost.