Svou ?íši skalní král král? hrd? st?eží, zem se s nebem pojí
Království skalní, ze štít? na sta v?ží, co sv?t sv?tem stojí
Zná sílu v?k? i moudrý p?ed ním kleká, zkamení, kdo se bojí
Do bájí p?edk? smí vstoupit, kdo ho potká,
kdo zlý, neobstojí.
Do mých snů, do mých rán, do mých dlouhých nocí
vejdeš bez pozvání, jak modravý stín, tak sám.
Ve starých knížkách za listem list obracíš,
příběh svůj hledáš, v myšlenkách se navracíš do let dávných.
Možná jsi básník, co hledá ten nejlepší rým,
chvilku se zasníš a já očím svým nevěřím,
máš ten správný.
Bude p?lnoc a mn? v uších zní pár písní
které kdysi pro m? byly vším, já snad sním
jenom poskládaných tón? pár
p?esto je v nich láska, chlad i žár
touha postavit si nad ?ekou d?m z tón?
Slunce je zlatou skobou na obloze přibitý,
pod sluncem sedlo kožený,
pod sedlem kůň, pod koněm moje boty rozbitý
a starý ruce sedřený.
1. Jarmila vždycky mi radila,
abych pracovní dobu dodržel,
dneska mn? ale náramn?
táhlo dom?, a tak jsem prost? šel
Jarmila má totiž dneska narozeniny,
proto jsem dnes p?išel d?íve o dv? hodiny,
na stole sklenice, smích slyšet z ložnice,
v p?edsíni stojí pánské st?evíce.
1. Málo jím a málo spím a málokdy t? vídám,
málokdy si nechám n?co zdát,
doma nemám stání už od jarního tání,
cítím, že se blíží listopad.
