Tak jako naše t?la bez mysli, tak vypadá i spole?nost bez zákon? (Cicero).
I když mnohdy nechápeme myšlenky a výroky „starých“ filosofů, je to mnohdy tím, že nerozumíme jejich jazyku, kterým své myšlenky, pocity vyjadřují. Čas od času narazíme na citát, který zase naopak jakoby zapadal do naší doby, porozumíme mu ihned a dokážeme ho i aplikovat na současné dění.
Tak je tomu i s citátem v záhlaví dnešního sloupku. Není, myslím, co dodávat. Stejný dojem má většina z nás. Podivné věci se dějí v naší společnosti, můžeme je ignorovat, nezabývat se jimi, ale stejně nás jednoho dne dostihnou a bude se nás to bezprostředně dotýkat.
Nejsem typ člověka, který by rozuměl všemu a dokázal rozklíčovat a naprosto pochopit události a jevy, které nás dennodenně obklopují a útočí na nás. Nejsem také žádný vůdčí typ, ale pokud mám pocit, že se děje bezpráví, že se někdo snaží s ostatními manipulovat a obohacovat se na jejich úkor, zvedá se ve mně vlna spravedlivého hněvu a jsem ochotná spojit se třeba s čertem, jak se říká a jít do „boje“.
Každému z nás bylo dáno tělo, každý má svou identitu a každý svéprávný člověk má fungující mozek. Tento tzv. komplet by se měl ze všech sil snažit mozek používat, když už ne pro druhé, tak pro sebe, na svou obranu. A když se tito myslící tvorové spojí společnou myšlenkou v jedno velké tělo, jistě dokážou spoustu věcí změnit. Věřím tomu. A myslím, že nazrává čas. Když už ne pro nás, tak pro naše potomky. Abychom se nemuseli jednoho dne stydět za to, co jsme jim předali.
Vaše Marc
Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
Everest, p?esn?ji ?e?eno Mount Everest, nejvyšší hora sv?ta.
K Port? bezesporu pat?í pocit lehkého závanu dobrodružství. 
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…