?olí?ky ve tvá?ích, od pradávna uctívané mužskou populací, jako symbol nevinnosti, cosi evokujícího smyslnost.
Ďolíčky ve smyslu teplého místečka za větrem, také pěkná definice, všeříkající, čím dále tím více rozšířená v našem politickém rybníku. A nejen politickém. To už jsou mnohdy jámy, ve kterých se uhnízdí jedinci bez jakékoli schopnosti vykonávat náplň práce onoho teplého místečka. Říká se tomu taky trafika. Aneb kam s ním?
Pak také říkáme „Ďolíček“ fotbalovému stadionu Bohemians Praha. Kdysi velice slavný tým Bohemky bodoval v nejvyšších soutěžích, na zápasech na domácí půdě míval narváno po víko, jak se říká. Nu a podívejte se dnes. Smutek. Nejspíše zapříčiněný neustálými čachry a nekalými machinacemi vedoucích pohlavárů. A to se, bohužel, netýká jen Bohemky.
Rozmáhající se a naprosto beztrestné finanční machinace se svěřenými prostředky můžeme sledovat u podniků se státní účastí, v bankovní sféře, na poli politickém. Tam je k tomu velice blízko a je co nabídnout jako protislužbičku, že? Z toho zlomku, který tu a tam unikne na veřejnost, se nám většinou dělá špatně. A v závěru to všechno chtě nechtě zaplatíme ze svých kapes. Nu a ten, kdo je pod tím vším podepsaný, dostane pěkný, teplý ďolíček. Smutek.
Nicméně, toto ožehavé téma by nás mělo zajímat čím dál více, nenechat se okouzlit ďolíčky ve tvářích, nebo sladkými řečičkami našich pseudopolitiků v televizních debatách a snažit se nakouknout pod pokličku. Tzv. vyzrát. Nikoli na někoho, jak se praktikuje v našich zemích, ale především morálně. Aby se to projevilo třeba při příštích volbách.
To je můj názor, nemusí s ním každý souhlasit, a to je v pořádku.
Takže milí přátelé, co říci závěrem?
Nechme se okouzlovat tím, co nám přináší potěšení, třeba ďolíčky ve tvářích, v ostatních případech buďme ve střehu.
Vaše Marc
Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
Everest, p?esn?ji ?e?eno Mount Everest, nejvyšší hora sv?ta.
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…