Kterýsi lord, známý lenoch, parodoval pro svého syna známé rčení:“Nedělej sám, co za tebe může udělat jiný.“ Známý egoista k tomu dodal:“Nedělej nikdy pro druhého, co můžeš udělat pro sebe.“
/A.S.Puškin/
Ego, neboli „já“ se řídí principem reality a vyrovnává působení složky sociální /superego/ a pudové /id/.Je vědomé i nevědomé a výsledkem jeho činnosti je naše chování.
Superego, neboli „nadjá“ vzniká působením výchovy, neboli okolí, které na nás má vliv a snaží se nás civilizovat do standardů společnosti, ve které vyrůstáme.
Egoismus je moderní označení pro sobectví, znamená přílišné soustředění na vlastní zájmy a prospěch, vyvyšování sama sebe, apatie, až antipatie vůči druhým.
Tak to bylo pár odborných definicí na dané téma, čerpaných z Wikipedie. Není lehké o tom psát, spíš z důvodu, že nenalézám těch správných slov pro vyjádření mého osobního náhledu. Jistě každý z vás ve svém okolí narazil na takového jedince, jak je výše moc pěkně popisován.
Latentní formě já osobně říkám „sobečci“, protože lze u nich ve slabším záchvěvu nalézt i jisté uznání svého okolí, ohled a zájem. Nu a propracovaná forma je dosti nestravitelná pro normální lidskou populaci, to už je tzv. koncentrované ego, neboli „superego“. To už je tedy zážitek. Nadčlověk tohoto ražení vyrazí dech už samotným vystupováním, pohledem shora, ještě ani nemusí, jak se říká, otevřít ústa. Naprostá dokonalost z něj čiší do všech světových stran, opovrhuje všemi a vším a dává to naprosto nepokrytě najevo.
Mám patrně radar na takovéto jedince a jak můžu, beru do zaječích a vyklízím pole. A víte co, nejhorší na tom je fakt, že je to důsledek výchovy a působení okolí. Jak jsem byla několikrát svědkem chování mladých rodičů ke svým ratolestem, nečeká nás žádný zásadní obrat k lepšímu, ale naopak nás čeká velký boj těchto „supereg“. Chraň nás ruka páně!
Mějte se krásně, Vaše Marc
Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
K Port? bezesporu pat?í pocit lehkého závanu dobrodružství. 
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…