Dálka je pojem velice relativní. Co člověk, to jiný pohled. Pro některé jedince je překonávání i těch největších dálek zanedbatelné, naopak jsou mezi námi tací, pro které je dálka i hospoda přes ulici.
Určitě se každý z nás alespoň jednou v životě oddal snění a vypravil se do romantických, vzdálených míst. Sníme nad plakáty a fotografiemi azurového moře u bílé pláže, nad kterou se kloní ztepilé palmy, nikde ani živá duše. Ráj toť na zemi. Takový únik z reality, málokdy splněný sen. A z našich zeměpisných šířek je to vskutku velká dálka.
Četla jsem kdysi úchvatné knížky od cestovatele a dobrodruha Thora Heyerdahla, pro kterého dozajista žádné místo na světě nebylo dostatečně daleko.
V jedné z nich se rozepsal o svém návratu k přírodě a rozhodl se žít na jednom z polynéských ostrovů tradičním způsobem, bez civilizačních vymožeností. To byla velká odvaha. Knížku jsem tzv. zhltla i s obalem a moc pěkně se při tom snilo.
I vyvodila jsem z toho závěr. Zdolávání dálek, těch opravdových, chce notnou dávku dobrodružné povahy, okořeněnou povědomím o zdolávaných destinacích, jazykové vybavení a konec konců i tučné devizové konto. A vzhledem k tomu já, a mně podobní, kteří nesplňujeme tato kritéria, zůstáváme u snění, idealizujeme si vzdálená místa a tiše, či hlasitě, obdivujeme ty, kteří na svých výpravách dálky zdolávají. Všem těmto přeji hodně štěstí na cestách a nám ostatním ničím nerušené sny.
Vaše Marc
Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
Everest, p?esn?ji ?e?eno Mount Everest, nejvyšší hora sv?ta.
K Port? bezesporu pat?í pocit lehkého závanu dobrodružství. 
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…