Čas hojí, hladí a zahlazuje skoro každé mínus života a díky perspektivě vzdálenosti činí vše minulé krásnějším /Marilyn Monroe/
Řekla bych, že toto slovo je ve slovníku každého z nás nejčastěji používané. Jak již řekl kdysi před lety Albert Einstein, čas je relativní. Také se Vám zdá, že se někdy přímo vleče a někdy letí, jak o závod. Podle situace. Ani nám nedochází, že je to snad jediná spravedlnost na světě, protože čas nám běží všem stejně, bez rozdílu pohlaví, rasy, vyznání, bohatství, chudoby, zdraví, či nemoci. Jen nevíme dopředu, kolik nám ho je přisouzeno. A to je dobře.
Před pár lety jsem byla na pár dní na výletě v Greenwichi, což je Stará královská observatoř, která ční na pahorku nad řekou Temže. Jako nejdůležitější anglická observatoř se stala v roce 1884 světovým nultým poledníkem, který prochází přímo stavbou. Jak známo, je to místo, od kterého se počítá zeměpisná délka, určuje se východ a západ.
A řeknu Vám, že stát jednou nohou na východní a druhou na západní polokouli, je poměrně zvláštní pocit. Však to taky chtělo velkou dávku trpělivosti, než se všichni rozkročení turisté vyfotografovali a mohla jsem se rovněž postavit přímo na nultý poledník. Stojí za to se do těchto míst vypravit a vzhledem k tomu, že na poznávání Londýna a Greenwiche, i ostatních zajímavostí v okolí, jsem měla velice málo času, ráda bych se tam někdy vrátila.
Ještě je čas…
Mějte se krásně, Vaše Marc
Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
Everest, p?esn?ji ?e?eno Mount Everest, nejvyšší hora sv?ta.
K Port? bezesporu pat?í pocit lehkého závanu dobrodružství. 
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…