Bylo mi tehdy 14 let, když Elvis Presley nazpíval svoje nejv?tší hity. Zcela vyjíme?n? je ob?as hráli na ?eských stanicích. Proto Jesse na st?edních vlnách ladili „Laxík“ Rádio Vamberk nebo vysílání Prousarmymunik. Tam po?ítaný rock byl slyšet i n?kolikrát v hodin?, aby se poslucha? do?kal kýžených skladeb, musel vyslechnout desítky dalších. Mezi jinými i ?V, Mill Bíl i Muzic - to byly sm?si folku, blue grasu i polky.
Všude byla dominantním nástrojem kytara, banjo, ale také basa, dobro, mandolína atd.

Pamatuju doby, kdy jsme stávali s roztřesenými koleny na portovních prknech a hrdla odmítala trémou vydat tón. V porotě tenkrát sedělo hodně významných osobností, jen tak namátkou: Pan doktor Tichota, Jarda Navrátil z pražského rozhlasu, paní Fikejzová, Míla Langer a další. A mezi nima musel být nějaký odpudivý svazák, sice hluchý jak poleno, zato ověnčený významnou funkcí. Do všeho kecal a ničemu nerozuměl.

Bylo to v Ústí nad Labem v roce 1966, kdy se parta kamarádů zabývala myšlenkou založení festivalu country & western a trampské písně. Jirka Šosvald, tedy ten, který s myšlenkou přišel jako první, píše o první schůzce festivalového výboru, kde se snažili vymyslet název, toto: "Shodli jsme se, že vzhledem k žánru a našemu kraji by měl název mít něco společného se zdejší přírodou nebo tak nějak. A tu jsem uvedl, že skalní útvar, kterým řeka Labe vtéká do Ústecka, nese odjakživa název Česká brána - latinsky Porta Bohemica. Jenže to se nám zdálo moc dlouhé a tak nějak příliš reálně lokální a tak jsme hledali dál. Nic kloudného jsme ale nevymysleli, až Zbyněk Jelínků prohlásil, že lidé přece vědí, že Porta není v Číně, a že tu Bohemicu můžeme kliďánko vynechat.