Náš život je stále otevřená čekárna. Čekání na výtah v panelovém domě, čekání na dobré slovo po zbytečné hádce, čekání na výsledek zdravotní prohlídky, čekání na návštěvu dětí a vnoučat, čekání na dopis od přátel…
Kdybych neprožil své mládí v kladenských zaprášených uličkách, kde za hradbami duněly stroje oceláren, na haldách se chvěly akáty plné popílku, kde se na poličce choulily potrhané dobrodružné knihy a omakané rodokapsy, nikdy by nevznikly mé knihy, nikdy bych nepoznal, jak chutná periférie, jak je těžké být odsunut na pátou kolej.
„Boj o spravedlivý svět je velká iluze, ale musíme usilovat, aby se ta iluze proměnila ve skutečnost!“ Hezký citát. Dnes je jakákoli zmínka o pravdě, spravedlnosti, čestnosti, poctivosti, věrnosti důvodem k pousmání. Zní staromódně až komicky.
Jsem ovlivněn a očarován médii. Spousty informací a katastrofických zpráv mne deptají. Sny se mění ve skutečnost a skutečnost se mi zdá snem. Píše se rok dvou tisící třicátý devátý. Jsem stár sto let.
"Kdyby spisovatel věděl, kdo všechno bude číst jeho knihy, stal by se dobrovolně analfabetem."´
"Zahrnujme děti něhou a laskavostí. Čeká je ošklivá budoucnost. Vyrostou do naší podoby."
"Pomlouvat je základní lidská vlastnost. Je to vlastnost nízká, ale kdyby nebyla
mnoho lidí by zůstalo bezvýznamnými."
Strana 1 z 2
