...za Beatles a Tim McGrawem  cadillacem  na Golden Gate

Minule jsem skončil povídání na Pacific Highway v místě, které se jmenuje Big Sur. Odtud jsem se přesouval do Monterey, což je nemalé město přímo na pobřeží a je hojně vyhledáváno především bohatšími turisty, kteří tam tráví mnohdy nekonečné dovolené a když i to je jim málo, tak si tam rovnou koupí dům a nemusí se každou chvíli starat o to, do kterého hotelu půjdou bydlet:-)

...po pob?eží Pacifiku z Los Angeles až do San Francisca...

Minule jsem vám povídal o tom, jak jsem se celý leden toulal za velkou louží. A jelikož t?ch zážitk? je spousta, tak mám pocit, že vás tím budu ješt? n?jakou chvíli obluzovat.  A to i proto, že to cestování souvisí s písni?kami, které jsem tam slýchal z rádií a které pouštím ve svých pond?lních po?adech na Country rádiu.

To nám to ale letí! Ani jsem se nenadál a koukám Vánoce – kdy jsem vám psal naposledy – pryč, leden taky fuč a o únoru ani nemluvím a najednou březen. Doufám, že jste měsíce hladu a sněhu, jak říkali indiáni lednu a únoru, přežili ve zdraví a neumrzli jste někde na čundru. Moc se nesmějte, jednou přišel Honza Vyčítal po novém roce na sraz, když jsme jeli s Greenhornama na koncert a už z dálky jsem viděl, že je nějak divně zkroucenej a taky neměl kytaru, což bylo krajně podezřelé.

Tak jsem si říkal, že když ve svých pořadech na Country rádiu mluvím o Portě a pouštím písničky těch, kteří na Portě hráli, nebo hrát budou (často se jedná o písničky, které vznikly jako živé nahrávky a díky Akordshopu je můžete poslouchat i jindy než jen na konci června v Řevnicích), tak bych vás posluchače a diváky mohl sem-tam informovat o tom, co je nového ve světě country u nás, ale i ve světě a co vás třeba čeká a nemine každé pondělí ve 20.00, když si naladíte již zmiňované Country rádio a budete poslouchat pořad „Country je všechno, co se mi líbí“

Náš život je stále otevřená čekárna. Čekání na výtah v panelovém domě, čekání na dobré slovo po zbytečné hádce, čekání na výsledek zdravotní prohlídky, čekání na návštěvu dětí a vnoučat, čekání na dopis od přátel…

Kdybych neprožil své mládí v kladenských zaprášených uličkách, kde za hradbami duněly stroje oceláren, na haldách se chvěly akáty plné popílku, kde se na poličce choulily potrhané dobrodružné knihy a omakané rodokapsy, nikdy by nevznikly mé knihy, nikdy bych nepoznal, jak chutná periférie, jak je těžké být odsunut na pátou kolej.

„Boj o spravedlivý svět je velká iluze, ale musíme usilovat, aby se ta iluze proměnila ve skutečnost!“ Hezký citát. Dnes je jakákoli zmínka o pravdě, spravedlnosti, čestnosti, poctivosti, věrnosti důvodem k pousmání. Zní staromódně až komicky.

Jsem ovlivněn a očarován médii. Spousty informací a katastrofických zpráv mne deptají. Sny se mění ve skutečnost a skutečnost se mi zdá snem. Píše se rok dvou tisící třicátý devátý. Jsem stár sto let.