Všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest (Jan Ámos Komenský).
Kdyby naši praprapředci, žijící v době Jana Ámose věděli, jak se bude kvaltovat v 21. století, to by teprve koukali. Možná, že by pan Komenský dnešní hektickou a uspěchanou dobu okomentoval mnohem jadrněji.
Zdá se, že se vše zrychluje, čas letí kolem nás, děti nám stárnou. Pomalu si ani řádně neužijeme života a šup do důchodu. Hrozná představa! Někdo dokonce tvrdí, jak se na něj těší, ale já si pod tím představuji nekonečné vysedávání ve zdravotnických čekárnách.
Moc se mi líbila jedna úvaha, kolující před nedávnem na internetu. Prý by bylo ideální, kdyby se člověk s rozumem, vědomostmi a zkušenostmi mu danými už narodil. To by si teprve života uměl užít. Místo směřování ke stáří by mládnul a mládnul. Konce bývají povětšinou téměř totožné.
Jiná, také zajímavá, teorie byla, že by člověk v mladém věku, kdy se mu nechce moc pracovat, oplýval dostatečnými finančními prostředky, aby se dalo krásně, při plné síle užívat života se vším, co k němu patří. Ke stáru by pak začal pracovat, neb je známo, že pracovní chuť a aktivita je největší právě v době několika let před odchodem do penze. Ale je to bohapusté teoretizování, nezbývá, než sledovat letící čas, který se nám pomalu smrsknul na prázdniny a Vánoce. Neštěstí! Přispívají k tomu největší měrou obchodní řetězce. Jejich filosofie permanentního stresu mě ubíjí. V polovině prázdnin stresují hromadami v uličkách obchodů, kde se skví vše pro školu, od sešitů po cvičky. Pak je další etapa, kdy děti ve školách ještě nemají ani zasedací pořádek a už jsou uličky plné Mikulášů, vánočních kolekcí a dalších a dalších zbytečností. To je stres, kterému se říká Vánoce. Nu a po Novém roce už stresují s prázdninami.
Nechtěla bych zde dovozovat a aplikovat rčení pana Komenského na dnešní dobu, ale takových nositelů jeho označení je kolem nás patrně většina. Pánbůh s námi!
Vaše Marc
Vídáme je na každém koncertu, herci na každém p?edstavení. I politici je mají. Kde kdo je má… Jsou to naše sp?ízn?né duše, obdivující naše „výtvory“, naše zdary i chyby. Jsou tolerantní, v?tšinou znalí a my je máme rádi.
Everest, p?esn?ji ?e?eno Mount Everest, nejvyšší hora sv?ta.
K Port? bezesporu pat?í pocit lehkého závanu dobrodružství. 
Country v naší kotlin? p?edstavuje pro v?tšinu lidí druh hudby, pohybující se léta na tzv. okraji žánr?. Krásná definice velkovýrobc? populární hudby! Ale není to jen styl hudby. Je to p?edevším život, životní styl, Vaše bezprost?ední okolí, které, jaké si ud?láme, takové máme.
Budoucnost není jen pohled do k?iš?álové koule, ?i šustící karty v rukou v?dmy. Je to n?co, co bychom asi všichni cht?li znát, ale bojíme se nahlédnout. V?tšinou necháváme život plynout v domn?ní, že vše jde tak, jak to máme kdesi p?edepsáno a pokud se k našemu sluchu donese informace typu – silou myšlenky lze b?h osudu ovlivnit – díváme se na ni skepticky. Ale ne všichni…